Pojem klíčové kompetence se ve školství skloňuje již nějakou tu řádku let, školní družinu však z velké části pojem „klíčovky“ obchází obloukem. Je to správně, nebo o něco přicházíme?
Co jsou to klíčové kompetence
Klíčové kompetence můžeme jednoduše chápat jako schopnosti a dovednosti, které člověk potřebuje pro svůj každodenní život. Nejde ani tak o to, co se člověk naučí zpaměti, ale o to, zda umí získané znalosti využít v praxi, spolupracovat s ostatními, řešit problémy, rozhodovat se a nést odpovědnost za své jednání.
Tyto schopnosti se rozvíjejí během celého života, nejen ve škole. Důležitou roli proto mají také rodina, zájmové aktivity a další prostředí, ve kterých děti získávají zkušenosti.
Rámcový vzdělávací program (RVP) vymezuje osm klíčových kompetencí. Patří mezi ně kompetence k učení, komunikační, osobnostní a sociální, k občanství a udržitelnosti, k podnikavosti a pracovní, k řešení problémů, kulturní a digitální. Jejich smyslem je připravit děti nejen na další vzdělávání, ale také na běžný život a fungování ve společnosti.
Reklama
Je tedy nabíledni, že i když třeba s „klíčovkami“ nepracujeme vědomě, přesto je ve školní družině rozvíjíme dennodenně.
Klíčové kompetence v každodenních aktivitách
Činnosti ve školní družině nejsou důležité jen proto, aby děti měly co dělat. Každá hra, interakce, tvoření nebo společný projekt může být příležitostí, při které se děti něco nového naučí, získají zkušenosti a rozvíjejí své schopnosti. Právě prostřednictvím těchto každodenních aktivit si postupně osvojují klíčové kompetence potřebné pro život.
Klíčové kompetence se tedy ve školní družině rozvíjejí přirozeně při hrách, sportovních a pohybových aktivitách, výtvarném tvoření, pobytu venku, společných projektech i při spontánních činnostech. Děti se při nich učí například samostatně rozhodovat, spolupracovat s ostatními, komunikovat, řešit různé situace nebo respektovat pravidla. Důležité je přitom zohledňovat možnosti a potřeby každého dítěte a vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí dobře, mají možnost být aktivní a mohou objevovat nové věci vlastním tempem.
Cílený rozvoj klíčových kompetencí
Pokud si již uvědomujeme a chápeme, že se s rozvojem klíčových kompetencí setkáváme v praxi každý den, dalším krokem je jejich rozvoj začít aktivně sledovat a dle potřeby účastníků přizpůsobovat aktivity tak, abychom rozvíjeli ty, kde vidíme potřebu.
Názorně si ukážeme rozvoj „klíčovek“ na třech běžných příkladech:
Klíčová kompetence osobnostně sociální
Je důležité, aby děti dokázaly vnímat potřeby a pocity druhých, naslouchaly jim a uměly na ně vhodně reagovat. Empatie a respekt jsou základem dobrých vztahů mezi lidmi. Děti se potřebují naučit spolupracovat, respektovat ostatní a zároveň vnímat vlastní potřeby. Tyto dovednosti jim pomáhají vytvářet dobré vztahy a cítit se ve skupině bezpečně a dobře.
Příklady:
- Děti společně připravují pravidla družiny. Domlouvají se, co je pro ně důležité, jak se k sobě budou chovat a co mohou udělat, aby se všichni ve družině cítili dobře. Učí se tak naslouchat ostatním, spolupracovat a přijímat svůj díl odpovědnosti za společné prostředí.
- Při společné hře si děti všimnou, že jeden spolužák se nezapojuje a stojí stranou. Společně hledají způsob, jak ho do hry zapojit. Učí se všímat si druhých, nabídnout pomoc a respektovat jejich pocity a potřeby.
Klíčová kompetence k občanství a udržitelnosti
Děti si postupně vytvářejí vztah k přírodě a svému okolí. Je důležité, aby pochopily, že jejich chování ovlivňuje nejen je samotné, ale také ostatní lidi, zvířata a prostředí, ve kterém žijí.
Příklad:
Děti se společně starají o okolí školy nebo školní zahradu. Sbírají odpadky, pečují o rostliny nebo připraví místo pro hmyz. Přitom si uvědomují, že každý může svou činností přispět k tomu, aby bylo okolí příjemnější a zdravější.
Klíčová kompetence kulturní
Děti se prostřednictvím kultury učí vyjadřovat své myšlenky, pocity a nápady různými způsoby. Zároveň poznávají vlastní kulturu i kulturu druhých a učí se respektovat odlišné způsoby vyjádření a pohledu na svět.
Příklady:
- Děti si připraví společnou výtvarnou výstavu na určité téma. Každé dítě vytvoří vlastní obrázek podle toho, jak téma vnímá. Poté své dílo představí ostatním a řekne, co ho při tvorbě inspirovalo. Děti se tak učí vyjadřovat své myšlenky a pocity prostřednictvím umění, naslouchat ostatním a respektovat jejich rozdílné nápady.
- S dětmi se zúčastníme tradiční místní kulturní akce – např. Vánočních trhů. Společně hovoříme o historii tradice a jejím významu pro lidi. Děti se učí chápat kulturní význam tradic a respektovat odlišnosti různých kultur a jejich obyčejů.
Závěrem
Na příkladech je vidět, že „klíčovky“ nejsou žádný strašák, ani revoluční změna v pohledu na školství. Spíše jde o nástroj, který nám pomůže si lépe srovnat myšlenky v kontextu dětí, jejich potřeb a rozvoje.
Když se zkusíme nad chováním a osobností dětí občas zamyslet skrze optiku klíčových kompetencí a třeba si i napíšeme poznámky – různé hodnotící škály a dotazníky jsou k nalezení na internetu, stane se pro nás zřetelnější nejen to, na co je potřeba se zaměřit, ale také již dosažený pokrok u dětí. A právě tento pokrok je skvělou zpětnou vazbou pro nás – jde o důkaz, že naše úsilí má pozitivní a trvalý dopad na životy těch, pro které tuhle práci děláme.
Filip Sedláček, DiS.
šéfredaktor
