Mezi vychovateli se často říká: „S dětmi se vždy lze nějak dohodnout, s rodiči je to však horší.“ A mnohdy je to bohužel pravda. Při naší práci se styku s rodiči dětí nevyhneme. Některá setkání jsou příjemná, jiná nikoliv. Přicházíme s nimi do styku denně – při předávání dětí, při třídních schůzkách, při společných akcích, ale i při oficiálních jednáních. Ta patří mezi ta nejméně příjemná a budeme se jim zde proto věnovat.
Jednání z iniciativy rodiče
Pokud se rodič na jednání pozve sám, obvykle nechce řešit nic příjemného. Má výhrady vůči vychovateli, provozu či programu družiny, popř. má třeba dojem, že je jeho dítěti v ŠD ubližováno. Nikdy nepřistupujte na takovéto jednání bez předem domluveného termínu. Hovor mezi dveřmi nebo u katedry v době přímé práce je nepřijatelný. Přijde-li rozlícený rodič něco řešit, vždy se omluvte, že se musíte v době přímé práce věnovat dětem a navrhněte termín schůzky, optimálně v ranních, či večerních hodinách. Není důvod omezovat svůj čas vyhrazený pro děti a kazit si jej.
Na jednání nikdy nechoďte sami. Vezměte s sebou kolegu, který dítě zná, popř. asistentku, třídního učitele, někoho z vedení, školní psycholožku, speciální pedagožku, metodičku prevence či jiného odborníka. Dle konkrétních okolností a závažnosti situace. Abyste se řádně připravili, chtějte znát téma schůzky předem.
Z každého takového jednání pořiďte také písemný záznam. Pro tyto účely mějte připraven formulář s hlavičkou školy, zápis nechte podepsat všemi přítomnými a originál archivujte.
Jednání z iniciativy vychovatele
Pozvete-li si rodiče na jednání, vždy tak učiňte písemně. Zápisem do notýsku, žákovské knížky, e-mailem či např. přes Bakaláře. Sdělte obecně téma schůzky, navrhněte několik termínů v čase mimo přímou práci. Termíny nejprve konzultujte s osobou, kterou budete chtít přizvat k jednání jako svědka. I z takového jednání vždy pořiďte písemný záznam.
Připravte si předem podklady, důkazy, argumenty. Tvrzení „Vašík zlobí.“ nemá vůbec žádnou váhu a rodič jej nebude brát vážně. Ačkoliv se to zdá být přehnané, k jednání přistupujte spíše jako k soudnímu procesu.
„Ve středu, 12. února Vašek na vycházce přes opakované upomínání vylezl na strom a odmítal slézt. Žáci byli 5. září a poté opakovaně 7. ledna poučeni o chování na vycházce a o pravidlech bezpečnosti. O tomto poučení máme zde a zde zápis v třídní knize. Svědkem této události byla zde přítomná kolegyně Žabičková a také pan školník Kohoutek, který jej sundával pomocí přistaveného žebříku. Váš syn tak krom již zmíněných poučení o bezpečnosti hrubým způsobem porušil odst. VI. VŘŠD, zde k nahlédnutí, s nímž jste byla seznámena na třídních schůzkách a souhlas s ním jste podepsala na tomto řádku zápisního lístku.“ Z toho už se „nevykecá“ nikdo.
Výstup
Každé jednání, ať již jej inicioval kdokoliv, by mělo mít úvod – seznámení s důvodem setkání a s relevantními fakty, konfrontaci – dialog o tom, co se stalo, jak se to stalo, proč se to stalo, jaké to má, mohlo mít, bude mít následky, a závěr – vyhodnocení, řešení situace, výstup z jednání.
Výstupem jednání může být domluvené koordinované výchovné působení vychovatele a rodiče, to, že budeme v užším kontaktu a informovat rodiče o vývoji chování, různá opatření – podmínečné vyloučení, vyloučení, přesun do jiného oddělení apod., doporučení návštěvy školní psycholožky, PPP, dětského psychologa aj. Výstupem může být také domluva na změně přístupu vychovatele k dítěti s ohledem na jeho specifické potřeby či de facto jakékoliv jiné akceptovatelné řešení předmětu jednání.
Výstup z jednání vždy písemně poznamenejte do zápisu z jednání, celý zápis nahlas přečtěte, umožněte všem zúčastněným vyjádření, doplnění a nechte podepsat. Dojednanými postupy a výstupy se řiďte, totéž požadujte po dítěti i po rodiči.
Filip Sedláček, DiS.
Vedoucí vychovatel
Šéfredaktor Portálu
