Definici pozitivních kolegiálních vztahů na pracovišti každý z nás vnímá jinak. Někteří tak označují situaci, kdy na pracovišti neřeší konfliktní situace. Jiní považují za pozitivní takový vztah s kolegy, kdy spolupráce přeroste v přátelské pouto a vídají se i mimo pracovní prostředí. Další skupinou jsou lidé, kteří nad těmito vztahy ani příliš nepřemýšlí, jelikož vše „tak nějak funguje“.
Každopádně vztahy na pracovišti řadíme mezi jedny ze zásadních faktorů pro efektivní práci i spolupráci.
Kroky ze strany vedení školy
Hlavními pilíři pozitivního pracovního klimatu jsou respekt, důvěra a upřímná komunikace. Budování klimatu je dlouhodobý proces a je potřeba aktivní přístup vedení školy i zaměstnanců.
Ve zveřejněných výzkumech si často zaměstnanci (i mimo oblast školství) stěžovali na neférové ohodnocení zaměstnanců vzhledem ke kvalitě jejich odvedené práce. Vedení školy by tak mělo oceňovat své zaměstnance pravidelně i slovně a také jasně stanovit kritéria pro udílení finančních odměn. Důležité je také oddělit přátelské vztahy a hodnotit opravdu vykonanou práci a pracovní kázeň daného zaměstnance.
Vedení školy by dále mělo jít příkladem při řešení problémových situací, tedy daný problém řešit s osobami, kterých se týká a zbytečně situaci neprobírat s dalšími. Pomlouvání kolegů či zaměstnanců za zády a neřešení problémů s příslušnými osobami odporuje otevřené komunikaci a naopak vytváří dusnou atmosféru. Bohužel se stále jedná o častý jev, především v převážně ženských kolektivech.
První krůčky
Před hlasitým hodnocením či kritizováním svých kolegů, ale i pro svůj osobní posun a přispění k vytvoření pozitivního klimatu, je vhodné se zamyslet nad svým přístupem a chováním. V těchto sociálních dovednostech je možné se stále zlepšovat.
Základem je schopnosti identifikace svých silných a slabých stránek. Je vhodné se ocenit, ale zároveň i popřemýšlet, kde mám nějaké mezery a jak na nich pracovat. V pracovním kolektivu to poté může znamenat, že každý zaměstnanec bude vědět, jaké jsou jeho silné stránky – v jakých oblastech tedy může být nápomocen ostatním kolegům, ale i v čem naopak potřebuje pomoc a podporu on sám. Pozitivnímu klimatu to může velice pomoci, protože může z části odpadnout soupeření. Zaměstnanci budou vědět, že není ostudné ani neobvyklé to, že každý z nás neumí vše a řekne si o pomoc. V tomto přístupu bychom měli jít příkladem i dětem.
Zároveň je důležité, aby vedení školy podporovalo další vzdělávání a každý ze zaměstnanců měl příležitost se posunout ve svých silných stránkách či naopak pracovat na těch slabších.
Aktivní naslouchání je skvělou technikou upřímné komunikace. Při komunikaci (nejen) s kolegou, bychom se měli zaměřit na opravdové naslouchání jeho pocitům a obsahu sdělení bez zbytečného skákání do řeči či hodnocení. Využití zde najde především neverbální komunikace – oční kontakt, postoj, gestika, a další.
Test týmových rolí
Nejčastějším testem mapujícím týmové role je tzv. „Belbinův test týmových rolí“. Meredith Belbin po své devítileté analýze manažerských týmů definoval devět rolí, které by měly být v každém týmu. Neznamená to však, že funkční může být pouze devítičlenný pracovní tým. Dle tohoto autora je klíčová právě různorodost. Belbin tyto role rozdělil do kategorií:
- role orientované na lidi (týmový pracovník, koordinátor, vyhledávač zdrojů)
- role orientované na myšlení (specialista, vyhodnocovač, realizátor)
- role orientované na akci (realizátor, usměrňovač, kompletovač)
Podrobnosti k jednotlivým rolím si můžete přečíst zde. Samotný Belbinův test týmových rolí naleznete pod tímto článkem.
Další praktické tipy
(Nejen) ve školním prostředí je pracovní proces občas naprostým shonem, kdy zaměstnanec neví, co dřív. Doporučuji však pravidelné vyhrazení času pro své kolegy. Stačí si společně dát kávu či si popovídat u oběda. Kromě „povinného“ společného času tak budete mít příležitost k neformálnímu rozhovoru, ve kterém se můžete cítit uvolněněji a přispět tak k budování pozitivních vztahů na pracovišti.
Tím však není myšleno, že se má vychovatel/ka soustředit především na socializaci s kolegy. Je potřeba si jasně stanovit hranice a dát najevo, kdy je potřeba věnovat svou energii spíše nepřímé pedagogické činnosti než komunikaci s kolegy.
Vedení školy by s pravidelným setkáváním zaměstnanců také mělo počítat a realizovat například společné akce. Avšak jak již bylo zmíněno výše, jedná se o dlouhodobý proces a ne jednorázovou činnost, kterou zastane teambuilding realizovaný jednou ročně.
Pro podporu pozitivního klimatu nemusíme studovat psychologii a vyvíjet žádné neobvyklé úsilí. Někdy stačí prostě jen být. Znamená to tedy nepsat e-maily během porady, ale věnovat pozornost svému okolí a právě probíhající chvíli.
Ve své škole můžete začít realizovat intervizi či spolupracovat se supervizorem, těmto tématům jsme se věnovali v minulém článku, viz Supervize a intervize jako nástroj pro efektivní týmovou spolupráci.
Bc. Kristýna Kapounková
