V dalším díle seriálu „Efektivní týmové spolupráce“ se zaměříme na klíčovou dovednost, kterou je komunikace. Poodhalíme si praktické tipy verbální i neverbální komunikace a také se zaměříme na jednotlivé participanty týmové komunikace.
Benefity týmové komunikace
V úvodu článku se zaměříme na benefity komunikace v týmu. Za zásadní bod považuji to, že přispívá k vytváření příjemného pracovního prostředí a budování pracovních vztahů. Je logické, že spokojený zaměstnanec je produktivnější než ten nespokojený. Také podporuje nutnou interakci díky pravidelnému kontaktu s kolegy, ale i vedením. Pedagogická práce není činností, kde by si každý tzv. „jel za sebe“, ale naopak je vhodná multidisciplinární spolupráce a vzájemné sdílení.
Týmová komunikace nám může přinést nové pohledy a inovace, jelikož každý z vychovatelů je jiný. Pokud je pracovní kolektiv zvyklý na zdravou, otevřenou komunikaci, je mnohem menší riziko vzniku konfliktů a větší pravděpodobnost vedení zajímavých diskuzí. Konflikty na pracovišti jsou však běžné, vždy se nějaké objeví, je však důležité, jak k tomu jednotliví participanti přistupují.
Nejen v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků by mělo vedení školy klást důraz na podporu a rozvoj dovedností jednotlivých zaměstnanců. Tím se dostáváme k poslednímu benefitu. V případě efektivní komunikace se zaměstnanci navzájem obohacují svými znalostmi, dojmy a zkušenostmi, čímž mohou zlepšit právě své dovednosti. Pokud se každý vychovatel (i vedoucí vychovatel) má jak a kam posouvat, pracovní tým bude schopen dosáhnout velice kvalitní a efektivní práce.
Desatero efektivní týmové komunikace
1. Pravidelná komunikace
Stejně tak jako komunikace s žáky či zákonnými zástupci, tak i komunikace s kolegy či vedením by měla být pravidelná. Můžete si nastavit pravidelnost setkávání vychovatelů k reflexi a plánování akcí školní družiny, využívat konzultační hodiny školního či školského poradenského centra či se věnovat intervizi. Praktické tipy a další doporučení, jak intervizi na škole zavést, naleznete v článku Supervize a intervize.
2. Dotazy, dotazy a zase dotazy
Cílem vedoucího pracovníka by mělo být vytvoření bezpečného prostředí, ve kterém se nikdo nebude bát položit dotaz. Toho samozřejmě nelze docílit bez aktivního přístupu zaměstnanců.
Prolomte ledy a zeptejte se kolegů, jak řeší určité situace či co si o daném tématu myslí. Ukážete tak, že nesoutěžíte v tom, kdo ví víc, ale společně se jako tým posouváte a snažíte se dětem připravit vhodné výchovně-vzdělávací aktivity i prostředí.
3. Neverbální komunikace
Jedná se o složku komunikace, na kterou často zapomínáme, avšak náš komunikační partner ji může velmi dobře zaznamenávat. Řadíme sem paralingvistiku (tón řeči), gestiku, posturiku (postoj těla), proxemiku (vzdálenost), oční kontakt, haptiku (doteky), mimiku a gestiku.
Čtení neverbální komunikace, ale i její používání se dá naučit. Postavte se před zrcadlo a zkuste si natrénovat, jak chcete komunikovat s vedoucím pracovníkem, s kolegou, který vám není tolik blízký, a naopak s blízkým kolegou. Pozorujte změny ve tváři, postoji těla i používaných gestech. Vyzkoušejte si i práci s hlasem – kdy zníte nervózně, sebevědomě, apod.
4. Aplikování aktivního naslouchání
Často, když se nám nějaká osoba, ať už je to dítě či dospělý, s něčím svěřuje, máme tendenci ji poskytnout radu.
Zkuste se chvíli pozastavit a před podobnou situací se zamyslet, zda dotyčný potřebuje spíše vyslechnout či dostat radu. Aktivní naslouchání je však v obou případech vhodné. Měli bychom si však dávat pozor, abychom stále nepřikyvovali hlavou či nevydávali stálé „hmm, ehmm“, ale zkusili pomocí neverbální komunikace v kombinaci s několika slovy dát najevo opravdový zájem o slyšené. Vhodné mohou být věty: „Chápu, jak to myslíš. Rozumím ti.“, ale i ověření si porozumění: „Pokud jsem to pochopil/a dobře, tak ty už nechceš……, je to tak?“.
5. Jasnost a stručnost
Veškeré pokyny, podněty i informace by měly být srozumitelné, stručné a jasné, aby jim porozuměli všichni a došlo k jejich snadnému pochopení a zapamatování, později tedy k převedení do praxe.
6. Udržování mimopracovních vztahů
Vídat se s kolegy mimo pracovní prostředí může být osvěžující a povzbuzující, jelikož nám to může poukázat, že jsme všichni „pouze“ lidi. V jiném prostředí mnohdy také můžeme dostat jiný pohled na určité pracovní situace.
Neměli bychom však zapomínat na předání informací, které se týkaly práce, ostatním kolegům.
7. Empatický rozhovor
Empatický rozhovor bychom měli aplikovat nejen při komunikaci s žáky a zákonnými zástupci, ale je vhodný i pro aplikaci v běžném (osobním) životě. Mezi jeho důležité zásady patří vytvoření dostatečného času a příjemného prostředí, stručnost, poskytnutí prostoru pro dotazování a srozumitelnost.
8. Formální komunikace
Při nástupu do nového pracovního kolektivu či po změně vedení je vhodné zjistit, zda jsou nastaveny konkrétní pravidla formální komunikace. Mezi ty všeobecné patří e-mailová komunikace s oslovením: „Vážený/á X, dovoluji…….“ a na konci „Děkuji za spolupráci. S pozdravem…“, ale různé kolektivy mohou mít různá pravidla.
9. Online komunikace přehledně
Tento bod souvisí s tím předchozím. Doporučuji mít nastavenou jednu či dvě platformy ke komunikaci, a to jak s rodiči, tak i s kolegy a vedením. V případě užívání několika platforem se některé důležité zprávy mohou lehce „ztratit“.
Aplikacím a online nástrojům pro zefektivnění přímé i nepřímé pedagogické práce se budeme věnovat v samostatném článku.
10. Sebereflexe
Poslední bod vychází ze všech předešlých. Ideálně jednou týdně je vhodné si krátce reflektovat, co se mi v oblasti komunikace povedlo a nepovedlo. Také se zamyslet nad tím, zda jsem si nějaké komunikační techniky či přístupu nevšiml/a u svého kolegy a jak bych to také mohl/a aplikovat do své praxe.
Tipy pro vedoucí pracovníky
Vedoucí pracovníci by měli být dobře obeznámeni s pyramidou potřeb od slavného psychologa Maslowa. Můžete tak popřemýšlet, co by se v pracovním prostředí dalo zlepšit, aby došlo k naplnění jednotlivých potřeb.
S jednou z těchto potřeb souvisí i uznání, což může být vhodný způsob pro motivaci zaměstnanců. V ideálním případě si uznání poskytují i zaměstnanci mezi sebou.
Vhodné je si také stanovit vzájemná očekávání. S tím souvisí zapojování zaměstnanců do procesu komunikace:
- Společné definování podmínek pro efektivní komunikaci v rámci našich očekávání.
- Reflexe dosavadních procesů a metod komunikace – ponechání funkčních a diskuze nad těmi méně funkčními a jak to napravit.
- Průběžné ověřování funkčnosti komunikace.
- Domluva komunikačních pravidel.
- Pravidelné vyzývání k poskytnutí zpětné vazby či svého názoru.
Bc. Kristýna Kapounková
