
Většina škol pořádá jedenkrát za rok ples. Je to příležitost, jak se neformálně setkat s rodiči a přáteli školy, toliko teorie. Nutno dodat, že tentokrát se teorie slučuje s praxí, s přibývajícím časem je toto setkání čím dál tím více neformální.
Vážení čtenáři,
dnes Vám přinášíme další humorný fejeton z prostředí školní družiny od paní spisovatelky a vychovatelky Pollakové. Tentokrát na téma Školní ples.
Věříme, že se pobavíte.
Školní ples
Ještě než na ples začnou chodit rodiče, sejdou se učitelky. Mnohdy se ani nemohou poznat. Kadeřník, make up a pušapky udělají své, navzájem se fakt upřímně ujišťují, jak jim to sluší.
Při začátku stojí přítomné zaměstnankyně školy u vchodu, s úsměvem a zataženým bříškem všechny vítají. Chůzí modelky je jdou usadit na příslušné místo do sálu a celé uvítací ántré končí v molové tónině řkoucím: „Hezký večér.“ Když jsou všichni jakž takž usazeni, je čas na prvního panáka, protože následuje prodej tomboly.
Dvojice švitořících učitelek s košíčky obcházejí stoly a prodávají lístky do tomboly. Při tomto neformálním setkání se mohou dozvědět od maminky chlapečka z 2. A, že loni ji ale tak škrtily stahovací kalhotky, že si je na toaletě musela sundat a rovnou je hodila do koše.

Jelikož následuje vystoupení dětí tančících se stuhami, svítícími tyčemi a v brýlích, je u baru volno. A bude dlouhé, neboť toto pásmo je zakončeno tradiční polonézou žáků 9. tříd. Čas na dalšího panáka.
Začíná hrát hudba, již mírně uvolněné učitelky procházejí sálem a vyzývají přítomné k tanci. Aby se vše rozproudilo, utvoří kolečko na tanečním parketu a jdou příkladem. Parket se plní, učitelka se rozhodne ještě vyzvat k tanci doposud sedící rodiče a přátele školy. Může se stát, že dostane nabídku…jít na bar. Jde přece o neformální setkání a pohovoření s rodiči, není tedy lepšího místa než bar. Při této příležitosti se učitelka může dozvědět: „ Si myslím, že ta vaše kolegyně, s tím krátkým mikádem je úplná kráva.“ Ani po třech panácích není jednoduché z toho vylavírovat.
Čas letí, ještě je před námi losování tomboly a…půlnoční překvapení. Abychom vyvrátili mýtus o úzkoprsých učitelkách, nacvičujeme každý rok scénku nebo písničku. Letos to byl pro změnu taneček. Že jsem se snažila zahnat trému panákem, musí snad každý pochopit. Zvláštní je, že jsem trému opravdu neměla, ale taky jsem si nepamatovala kroky, ale vůbec mi to nevadilo. Asi to bylo tím neformálním prostředím.
Uf, po půlnočním tanečku konečně žádné povinnosti, a tak můžeme s lehkostí přijmout další pozvání na bar. Letos se mi zde pan K (děti 4. a 7. třída) svěřil: „Moc rád bych si s vámi tykal, ale nemohu vám to navrhnout, protože jste (já očekávala slovo „žena“) zcela evidentně starší!“
Čas na dalšího panáka!