I vám se určitě párkrát stalo, že jste někdy někam přišli a okolí už o vás leccos „vědělo“. Bohužel nezřídka se přihodí, že už i u dětí, které k nám přicházejí ze školky, provází špatná pověst.
Vážení čtenáři,
dnes se, s humorem a nadsázkou Obyčejné škole vlastní, podíváme na to, jaké informace do školy putují spolu s dítětem od kolegyň z mateřské školy a jak moc jsou důvěryhodné.
Špatná pověst
„Proboha, toho určitě neberte.“ „Tak ten/ta zlikvidoval/a dvě naše zkušené učitelky.“ „On je k vám spádový? Tak to máte vážně blbý.“ Některé nálepky se prostě lepí samy.
Vilík:
Do této škatulky spadl i Vilda. Přicházel do první třídy obklopen mýty a historkami, které se mezi školkami šířily rychleji než ranní drb ze sborovny.
Obě dlouholeté pedagožky z Hvězdiček, kam ve školce Vilda chodil, skončily v nemocnici. První prý podrazil nohu a ta upadla tak nešťastně, že z toho byla komplikovaná zlomenina kotníku v oblasti hlezna a následná tříměsíční pracovní neschopnost. Druhá při nácviku vánoční besídky začala pociťovat dušnost a dětem se naskytl výjev, kdy se smála i plakala zároveň. A to proto, že Vilda chtěl mít v připravovaném představení pro rodiče pouze němou roli myslivce. On, předškolák!
Prvního půl roku ve škole měl chlapec plamínky v očích, nebylo dne, aby mi nesdělil, jak je šťasten, že tu nemusí po obědě spávat. Jak málo někdy stačí k tomu, abyste zjistili, že špatná pověst lže.
Reklama
To Miki je jiný příběh:
I Mikiho předcházela špatná pověst: Ve školce dělal jen to, co sám uznal za vhodné, s dětmi komunikoval agresivně a povýšeně, kousal, škrábal je a všelijak jinak jim ubližoval.
Na edukativně stimulačních hodinách – mají za úkol připravit děti na povinnou školní docházku – ani trochu nespolupracoval a mou kolegyni vnímal pouze proto, že měla na ruce barevné chrastící náramky, které se mu líbily. Pravidelně přicházel s babičkou, kterou zásadně oslovoval „babko“.
U zápisu přednesl tuto báseň:
Dobrá voda ze záchoda,
kdo ji pije, dlouho žije.
Já chci také dlouho žít,
vodu z hajzlu musím pít.
Prvního půl roku (a potom ještě hodně, hodně dlouho) Miki zásadně nerespektoval žádná pravidla, dělal si, co chtěl, a když ho napadlo někomu ublížit, bral vždy toho, kdo mu byl nejblíže. Párkrát jsem byla svědkem toho, jak ho zoufalá učitelka vší silou táhne rovnou do ředitelny.
No, a pak se v tom vyznejte!
Hana Pollaková
