„Bylo tam dětí jako vší.“
Svatá pravda. Děti a vši k sobě od pradávna patří jako dvě hrdličky, jen jsou o něco méně romantické a o dost pohyblivější.
Vážení čtenáři,
dnes zahajujeme náš fejeton varováním – čtěte v soukromí, budete se drbat! Jak se válčí s veškami ve škole? A dá se ten boj vůbec vyhrát?
Neodbytné kamarádky
S tímto tématem se mi okamžitě vybaví jeden příjezd na školu v přírodě. Osmiletá Monička ani nestihla udělat krok do budovy, protože si bystrozraká kolegyně Evka naštěstí všimla, že se jí ve vlasech něco hemží. Okamžitě volala rodičům a ti se jí přiznali, že ráno také něco zahlédli, ale nevěnovali tomu pozornost. Přesto si pro Moničku dojeli.
Na jinou školu v přírodě vzala kolegyně Blanka své dva vnuky. I oni si vezli věrné, leč nepozvané společnice. Jarka ovšem ani na minutu neztratila duchapřítomnost: v místním elektrokrámku koupila strojek, oba chlapce vzala na dva milimetry a šíření epidemie utnula rychleji než by zvládla většina hygienických nařízení.
Vši nás ve škole provázejí takřka nepřetržitě. Ach, zlaté časy frontálního vyučování! Každý seděl ve své lavici, zakázáno se hnout, natož někam jít. Dnešní moderní metody školní výuky podporují práci ve skupinkách, rotaci lavic a dokonce i přesuny z patra do patra při spolupráci mezi třídami.
A s tím vším samozřejmě putují i jejich drobné, nenápadné a vytrvalé spolubydlící.
Co s tím? Každá rada drahá. Dřív stačilo umýt vlasy Orthosanem a byl klid. Jenže současné vši jsou zocelené, zmutované a patrně vycvičené k přežití v extrémních podmínkách. Ale i tak si dovolím nabídnout pár osvědčených metod, které můžete libovolně kombinovat – a doufat:
- zábaly ze šedesáti (a více) procentní slivovice,
- vyčesávání kartáčkem všiváčkem,
- ostříhání dohola,
- mechanické vybírání (jen pro silné povahy!),
- olejové zábaly,
- použití psího šamponu,
- celonoční zábal ze sádla,
- nákup všech dostupných přípravků na trhu,
- použití žehličky na vlasy,
- modlitba.
Jen prosím nezoufejte.
Staré školní přísloví totiž praví: „Kdo nikdy neměl vši, ten jako by do školy ani nechodil.“
Hana Pollaková
