Sedíme na koberci v kruhu a povídáme si. Tedy… spíše já mám monolog o tom, aby se děti nebavily s cizími lidmi, neříkaly jim, ani jak se jmenují, ani kde bydlí, ani do jaké chodí třídy. Kladu důraz na každé jedno slovo a chvílemi i prskám.
Vtom zvedne ruku Adélka: „A planetu říct můžem?“
Vážení čtenáři,
jako drobný Vánoční dárek a jako poděkování za Vaši přízeň jsme se rozhodli občasně odbočit od relativně seriózního formátu našeho Portálu a přinést do Vašich náročných dní trochu toho humoru.
Skvělá paní vychovatelka a autorka, Hana Pollaková, Vás bude na našich stránkách pravidelně bavit svými fejetony ze života školy a školní družiny. První díl si můžete vychutnat již dnes.
Třídní schůzky
Jako rodič můžete navštěvovat třídní schůzky:
• bez obav (ty jsem prakticky nikdy nezažila)
• s obavami (povinná školní docházka mých synů mě vcelku zocelila)
Představuji si, že třídní schůzky bez obav navštěvují rodiče dětí studia chtivých, hltající každou informaci vycházející z úst pedagoga. Dále to mohou být rodiče dětí mimořádně nadaných, kterým se sem tam odpustí mírný kázeňský přestupek (až jednou budou na ministerstvu, mohou si na shovívavého pedagoga vzpomenout, že).
Já sama jsem prakticky nezažila třídní schůzky na gymnáziu, které navštěvovali mí hoši, aby na konci nezaznělo: „Paní profesorky z matematiky a fyziky prosí rodiče Pollakovi do kabinetu.“ Naštěstí toto se mnou sdílela i Boženka, neboť její syn navštěvoval stejný ústav.
Další obavou mohou být lístečky položené na lavici, kde vaše dítě sedí. Jestliže se nedostavíte na třídní schůzky tak akorát nebo dokonce s mírným předstihem, můžete si být jisti, že si lístek se studijními výsledky vašeho dítěte prohlédli všichni zúčastnění. Zjištěním, že největšího lumena nevlastní právě oni, se jim svět zdá poněkud krásnější.
Dlužno dodat, že známky jsem nikdy výrazně neřešila. Zasahovala jsem pouze v případě, že jejich hodnota kolísala mezi čísly 4 a 5. To jsem se pak vytasila s přednáškou o podělaných prázdninách, čeká–li na jejich konci reparát. Sama, pracující ve škole totiž moc dobře vím, že známka je závislá na:
• náladě
• pravidelné či nepravidelné periodě
• premenstruačním syndromu
• menopauze
• sexuální aktivitě
• pravidelném – nepravidelném příjmu potravy
• sportu
• spánku
• alkoholu
• úspěšnosti při šopingu
a
• počtu spolknutých lexaurinů
Nyní se pojďme podívat na třídní schůzky pohledem pedagožky. Nejzásadnější problém nastává při otázce: „Co na sebe?“ Rozhodně v tom nemůžu být tlustá, to jsem měla minule, to už je dávno out…
Jdeme–li na první třídní schůzky v roli pedagoga, tak nevíme. Ale při každých dalších už jsme zorientované a víme! Víme, kde sedí čí hezký tatínek. Informace o hezkých a milých tatíncích se šíří neuvěřitelnou rychlostí. Pro objektivitu musím dodat, že většina maminek je také moc hezkých, ale ty nás tak nějak neberou.
Ačkoliv se všechny učitelky snaží být sympatické, pravidelně nastává na třídních schůzkách trapné ticho, a to v momentě, když se volí třídní důvěrník. O tuto funkci není jaksi zájem. Nakonec se vždy najde nějaký chudák, který se toho chopí. Někdy to ovšem může být rodič aktivní až přeaktivní. To pak mají kantoři ještě složitější situaci. Jak vysvětlit jedinému dobrovolníkovi, že on zrovna ne.
Závěrem je nutné říci, že všechny učitelky se snaží vést třídní schůzky tak, aby odcházející rodič nabyl dojmu, že jejich dítě nemůže mít krásnější, hodnější, chytřejší a obětavější učitelku. Pro všechny děti bez rozdílu má pochopení, přistupuje k nim s respektem a musí–li vyslovit větu: „Jdi k šípku.“, tak omdlévá.
Hana Pollaková
