Co si počít s dítětem, když rodič nechce, aby chodilo ven?
Simona K.
Odpovídá: Filip Sedláček, DiS.
(vedoucí vychovatel, šéfredaktor portálu)
Řešení takových situací se bude lišit s ohledem na mnoho faktorů. Zásadní vliv má, zda je věc nějak upravena VŘŠD, důvody, proč dítě nemá jít na vycházku, velikost a možnosti školní družiny a samozřejmě domluva s rodiči.
Důvody:
Zásadní je, zda existuje relevantní důvod k tomu, aby účastník nemohl jít s ostatními dětmi na vycházku. Nejčastěji jde o situaci, kdy mu v čase vycházky začíná či končí kroužek konaný ve škole, popř. je dítě po nemoci, nebo musí odejít v čase vycházky z osobních důvodů (lékař apod.).
Pokud máme běžně kroužky konané v době vycházky, jistě již máme situaci ošetřenou a způsob řešení uveden ve VŘŠD. Obvykle je situace řešena tzv. „záchytným oddělením“, to znamená, že jeden z vychovatelů zůstává ve škole a slouží jako příjemce a výdejce dětí na kroužky. Do takového oddělení můžeme samozřejmě umístit i žáka, který nemůže ven z jiných důvodů.
Máme-li kroužky řešené jinak a přesto dojde k tomu, že dítě nemůže s námi na vycházku, je vhodné tuto situaci řešit s rodičem individuálně. Jde-li o mimořádné okolnosti (návštěva lékaře či např. dítě ztratilo botu) a s rodičem je rozumná domluva, určitě není problém vyhovět a pro děti pro jednou místo vycházky přichystat jiný program. Pokud jde však o dlouhodobou žádost (např. dítě je po nemoci a 14 dní nesmí ven) nebo dokonce trvalý problém (rodič si nepřeje, aby dítě chodilo na hřiště, protože ho to tam nebaví), nezbývá než trvat na tom, aby si rodič zajistil vyzvednutí dítěte před vycházkou, protože není možné, aby se celé oddělení přizpůsobovalo jednotlivci a jiný dohled nad dítětem zajistit nedokážeme.
Řešení:
Podobné situace se jistě snáze řeší ve větších školách, které mají řadu oddělení školní družiny, mezi kterými lze děti v případě potřeby „přelévat“. Horší to již bude ve školách, které mají oddělení jedno či dvě. Zde je prostoru pro flexibilitu jen minimum.
Není-li překážka na straně školy (v případě kroužků konaných v době vycházky), ale na straně jednotlivého dítěte, resp. rodiče, nikdo nás nemůže nutit, abychom podobným žádostem vždy vyhověli. Nejen, že to mnohdy zkrátka není organizačně možné, ale zároveň bychom tím nastavili ve vztahu s rodičem špatný precedent, dle kterého se jemu a jeho dítěti přizpůsobí celá škola, pokud se ozve dostatečně hlasitě.
Nikdy nezapomínejme, že škola je v první řadě instituce s pevně nastavenými pravidly, která slouží nejlepšímu zájmu dětí, ale i pedagogů. Individuální přístup je možné (a správné) aplikovat jen v případech, kdy zároveň můžeme tato pravidla zachovat a nepoškodit zájmy ostatních.
Máte také dotaz?
Napište na redakce@nasedruzina.cz
