Řešíme pořád hlavní činnost… Vedení trvá na tom, že máme dělat s dětmi víc. Já zastávám názor, že organizované činnosti by mělo být co nejméně. Hlavně volná hra, pobyt venku. Ale bohužel děti pak nenosí domů výrobky. Ptám se tedy, zda raději tlačit děti do vyrábění a společné hry, než jim dát co nejvíc času pro jejich „osobní“ hru…
Jana Š.
Odpovídá: Filip Sedláček, DiS.
(vedoucí vychovatel, šéfredaktor portálu)
Na to, kolik řízené činnosti účastníkům zájmového vzdělávání ve školní družině nabízet, neexistuje jediná správná odpověď. Zákon tuto problematiku příliš neřeší a nejhlasitěji svůj názor vyjadřují obvykle ti, kteří o problematice organizace činnosti ve školní družině nic nevědí – rodiče a vedení. Narážíme zde tedy na klasický problém: Dělat svou práci tak, jak cítíme, že je to správně, nebo tak, abychom umlčeli kritiky?
Z pohledu legislativy:
Hlavním posláním ŠD je zabezpečení zájmové činnosti, odpočinku a rekreace žáků. Mimo činnosti výchovně vzdělávací plní ŠD (zejména z pohledu části rodičů) částečně také funkci sociální, tzn. dohled nad žáky po určitou dobu před nebo po skončení školního vyučování.
(…)
Ředitel schvaluje podpisem na úvodní stránce přehledu výchovně vzdělávací práce týdenní skladbu zaměstnání, která obsahuje činnosti odpočinkové, zájmové
a rekreační, pobyt venku a další aktivity. Činnost je strukturovaná a pro jednotlivé aktivity jsou vyhrazeny dostatečné časové dotace. Struktura činnosti se může měnit dle ročních období.(…)
Zájmové činnosti (…) mohou být zařazeny jako součást činnosti oddělení ŠD jako řízená kolektivní nebo individuální činnost, jako organizovaná nebo spontánní aktivita.
METODICKÝ POKYN K POSTAVENÍ, ORGANIZACI A ČINNOSTI ŠKOLNÍCH DRUŽIN, Č.j.: 17 749/2002-51
Nikdo nám tedy nestanoví procentuální podíl řízené činnosti, ani její hodinovou dotaci. Tu si stanovujeme sami v rámci týdenní skladby zaměstnání, která je poté schválena ředitelem školy. Tento dokument, na rozdíl od rozvrhu hodin, nechápu jako závazný – jde o stanovení orientačního časového rámce vyhrazeného pro jednotlivé typy činností. Z vyhlášky je dále zjevné, že ne všechna zájmová činnost musí být nutně řízená a organizovaná a tak nám nic nebrání ponechat zájmovou činnost příležitostně také na invenci a fantazii účastníků zájmového vzdělávání.
Z pohledu kolektivu v oddělení:
Činnosti ve školní družině by měly vždy být formou nabídky a přizpůsobovat se co do obsahu i rozsahu zájmu a potřebě žáků. Každý kolektiv je zcela jiný, složený z individuí s různou povahou a potřebami. Chuť a nálada do činnosti je ovlivněna také rozvrhem hodin, ročním obdobím, sociálními vazbami a bezpočtem dalších faktorů.
Snažit se přimět k organizované činnosti děti, které jsou psychicky vyčerpané po 5-6 vyučovacích hodinách a touží jen po volné hře či relaxaci je nejen neempatické, ale i nepedagogické. Kvalitní pedagogický pracovník přizpůsobí nabídku činností aktuální potřebě dětí a bez ohledu na roční plán a týdenní skladbu činností v takovéto dny nabídne volné klidové činnosti, popř. organizovanou dobrovolnou skupinovou či individuální činnost pro ty, kteří se potřebují odreagovat aktivně – např. pohybem.
Z pohledu ČŠI:
Pokud přijde inspekce do školní družiny, obvykle se zaměřuje na dokumentaci, nikoliv na činnost. Důslednější inspektor pak může kontrolovat roční plán a týdenní skladbu zaměstnání oproti zápisům v třídní knize. K tomu lze přistupovat dvěma způsoby – rozpor si obhájit (to obvykle není problém, protože vše výše uvedené je kompetentním inspektorům také jasné) nebo se řídit starým osvědčeným pravidlem „Když máš v osnově žížalu, klidně probírej ježka, ale v třídnici měj žížalu.“
Z pohledu vychovatele/vychovatelky:
Stejně jako děti jsou každé jiné a mají svoje potřeby, tak každý pedagogický pracovník je osobnost s jinými vlastnostmi a dovednostmi. I na to je potřeba brát zřetel. Dokud učí děti lidé a ne roboti, bude pedagogická činnost vždy ovlivněna osobností pedagoga.
Každý z nás vkládá do své práce mnoho ze sebe a není možné vkládat něco, co prostě v tu chvíli nemáme. Nevidím tedy potřebu nutit sebe nebo druhé do něčeho, na co se necítíme, protože výsledek by stejně stál za nic. Neznamená to, že zpohodlníme a budeme se navždy vyhýbat věcem, do kterých se nám nechce. Pouze to, že naše vlastní fyzická a psychická pohoda je stejně důležitá, jako ta dětská. Na nás také záleží a máme právo a povinnost sami na sebe brát ohledy.
Závěrem:
Nutit děti do činnosti jen proto, aby bylo co zapsat do třídnice, nebo proto, aby rodiče měli co dát doma na lednici je trend pocházející z dob, kdy se žáci nutili do jídla a v družinách pracovaly družinářky. Současná školní družina je empatické a dynamické prostředí, kde je na prvním místě psychická pohoda všech zúčastněných.
Máte také dotaz?
Napište na redakce@nasedruzina.cz
