Máme tady další pokračování činností na motivy knihy: Malý princ. Tyto činnosti doporučuji proložit čtením kapitol přímo z knihy. V článcích uvádím pouze úryvky, které však bohatě stačí k navození situace. Jakým způsobem si lekce časově zorganizujete je na vás. Já jsem dnešní uvedené činnosti měla rozložené dokonce do tří dnů.
Cíle:
- Společné vytváření a sdílení aktivit a jejich prožívání
- Umět se verbálně vyjadřovat – plynulost řeči, dostatečná slovní zásoba
- Schopnost vyjádřit své myšlenky, postoje a pocity tak, aby byly pro druhé srozumitelné
- Porozumět tomu, co nám sdělují druzí, umět naslouchat
- Rozvoj obrazotvornosti a tvořivosti
Čtení textu:
„Jednou, když mi bylo šest, četl jsem si knihu o pralese, viděl jsem tam úžasný obrázek. Byl na něm hroznýš, jak polyká šelmu. V knize se psalo: Hroznýši polykají kořist vcelku, nerozkoušou ji. Potom se nemůžou hýbat, půl roku jenom tráví a spí. Přemýšlel jsem nad tím a podařilo se mi namalovat první obrázek. Ukázal jsem ho dospělým a zeptal se, jestli jim nahání strach. Odpovídali mi: „Proč by měl klobouk nahánět strach?“ Na mém obrázku nebyl klobouk. Byl tam hroznýš, který zrovna tráví slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby tomu dospělí rozuměli.
Co se skrývá v hroznýšovi?
K této aktivitě budeme potřebovat deku, padák, jakoukoliv přikrývku větších rozměrů. Žáci si ve skupinách rozmyslí, co budou předvádět. Jak bude skupina početná necháme na nich. Několik z nich (2-3 žáci) se pokusí zobrazit tvar daného předmětu/zvířete atd., budou přikrytí dekou. Další ze skupiny (1-2 žáci) jsou tzv. pozorovatelé a upravovatelé tvaru, kteří zhodnotí tvar zvenčí a případně upraví tak, aby byl obrys co nejvíce čitelný. Vždy předvádí jedna skupina, ostatní jsou následně k tvaru přizváni, aby hádali, co za objekt se pod dekou skrývá. Respektive: „Co hroznýš sežral?“
Při této činnosti je potřeba, aby se žáci dokázali domluvit v jakých budou pracovat skupinách, co budou předvádět atd. V mém případě se skupina, která měla předvádět přemístila na chodbu, kde si daný tvar připravila. Ostatní zatím debatovali, co budou předvádět, případně si tvar i kreslili na papír. Tato činnost je zaujala natolik, že pak sami pozvali spolužáky z dalších tříd, aby hádali.
Beránek aneb co se skrývá v bedně
Čtení textu: První věta, kterou jsem od malého prince slyšel, když jsem se s ním v poušti setkal zněla: „Nakresli mi beránka…“ Odvětil jsem mu, že neumím kreslit. Odpověděl mi: „To nevadí. Nakresli mi beránka.“ Beránka jsem jaktěživ nekreslil, udělal jsem proto radši novou verzi jednoho z jediných dvou obrázků, které jsem zvládal. Toho se zavřeným hroznýšem. Zarazilo mě, když malý princ namítl: „Ne! Já nechci slona v hroznýšovi. Nakresli mi beránka.“ A tak jsem mu ho nakreslil. První se zdál princi už hodně nemocný. Druhý prý nevypadal jako beránek, ale jako beran. A třetího odmítl, protože byl moc starý. Docházela mi už trpělivost a tak jsme načmáral bednu. „To je bedna. Beránek, kterého chceš, je vevnitř.“ Dost mě překvapilo, že se můj mladý přítel rozzářil. „Přesně takového jsem chtěl!“
Další činnost k tomuto textu se může zdát podobná té předchozí, ale klade si jiné cíle. A to především umět se vyjádřit a popisovat. Zde žáci pracují individuálně. Položíme jim otázku: „Co by se mohlo skrývat ve vaší bedně?“ Žáci to ale nesmí vyslovit nahlas! Své představy budou následně sami prezentovat ostatním, ale tak, aby nevyslovili název toho, co se v bedně podle nich skrývá. Necháme jim dostatek času na přípravu. Mohou si ji případně i sepsat. V dalším úseku pak prezentují. Samozřejmě jim dáme časový limit. Já jsem měla menší skupinu dětí, takže jsem jim dopřála celou minutu. To mělo další efekt – dětem, které popisovaly velmi stroze, pak zbývalo mnoho času, ale trvala jsem na tom, že opravdu musí zaplnit popisem celou minutu. (S časovým limitem na vyjadřování doporučuji pracovat častěji. Učíme se tak vzájemnému naslouchání a uvědomění si vlastního prostoru na vyjádření. Což je v dnešní době opravdu důležité!) Aby nám to však nezabralo příliš mnoho času, prezentovaly děti ihned po sobě. Záměrně jsem nedala prostor ostatním dětem ke slovnímu tipování, co se v dané bedně skrývá. Každý měl u sebe tužku a papír a zaznamenávali s své tipy písemně. Po skončení prezentací to následně autoři sami prozradí.
První planeta – Král
Na první planetě žil král. „No vida, poddaný!“ vykřikl král, jakmile spatřil malého prince. A malý princ se divil: „Jak mě může znát, když mě jaktěživ neviděl!“ Netušil, že králové vidí svět velmi zjednodušeně. Všichni lidé jsou jejich poddaní.
Hra na krále a poddané – žáci se rozdělí do dvojic. (pokud je chcete rozdělit náhodně – doporučuji hru na molekuly – děti chodí po prostoru a ve chvíli, kdy řeknete nějaké číslo, musí vytvořit skupinu daného počtu, na konci hry pak stačí říct číslovku DVA a děti máte rozdělené do dvojic) Žáci se postaví do dvou řad, každá na svojí stranu místnosti. Dvojice stojí naproti sobě. V jedné řadě (tudíž jeden z dvojice) jsou králové. V druhé řadě (druhý z dvojice) jsou poddaní. Dětem popíšeme, jak se cítí, tváří a chodí králové (mohou si to krátce vyzkoušet), následně pak poddaní. Dávají tedy najevo svojí „nadřazenost“ a „podřazenost“. Dvojice tedy stojí naproti sobě a na určený signál jdou pomalu k sobě. Potkat by se měli uprostřed místnosti, kde se však pouze minou. Král jde celou dobu s pocitem nadřazenosti. Poddaný – podřadný. Když dojdou na protější stranu místnosti, zastaví se a otočí, čekají na další signál. Při druhém přecházení místnosti se král s poddaným potkají uprostřed a na chvilku se dívají do očí. Vše probíhá beze slov. Opět pokračují v chůzi. Při třetím přecházení se opět potkají uprostřed místnosti a tentokrát by měl být pohled do očí delší a během tohoto setkání by si měli předat role. Tedy z poddaného se stane král a naopak. Žáci dokončí chůzi na konec místnosti s vyměněnou rolí. Následně se opakuje to co na začátku, tedy nejdříve kolem sebe jen projdou a pak se při setkání dívají do očí.
Po této činnosti musí následovat reflexe. Žáci popisují v jaké roli se cítili lépe, v jaké hůře. Je to velmi individuální. Někomu byly příjemné obě role. Následně se rozvinula diskuze, že také záleží v jaké situaci se zrovna nacházíme, zda raději rozhodujeme my nebo rozhodnutí a tedy i zodpovědnost necháme na druhém a je pro nás jednodušší jen poslouchat a následovat.
Doplňující činnost – slova nadřazená / podřazená
Já jsem dětem přidala ještě další aktivitu, kterou jsme prováděli venku na betonovém povrchu. Děti jsem rozdělila do skupinek. Podle počtu dětí ve skupině jsem napsala na zem příslušný počet slov nadřazených (ovoce, zelenina, nábytek, dopravní prostředek, zvíře apod.), samozřejmě dál od sebe, aby měly děti co nejvíce prostoru k pohybu a zapisování. Skupinky stály na startovní čáře. Každá skupina dostala jednu křídu, kterou si děti formou štafety ve skupině předávaly, tedy jeden vystartoval, zapsal jedno slovo podřazené k jednomu nadřazenému, vrátil se ke své skupině, předal křídu, odstartoval další. Ten však musel zamířit k dalšímu nadřazenému slovu, kam jeho předchůdci ještě nezapisovali. Pravidlo bylo zapsat slovo čitelně, správně a slova se nesměla opakovat. Děti při dalším opakování, když si zažily pravidla, již přemýšlely nad strategií. Předem si rozdělily, kdo k jakému nadřazenému slovu poběží. Případně upozorňovaly na opakující se slova.
Pokračování příště.
Bohuslava Zemanová
