Dnes vám přinášíme jako inspiraci lekci dramatické výchovy, která je zpracovaná na motivy pohádky: „Pohádka na úterý“. Je to poučná pohádka, díky níž se děti dozví, nejen to komu se říkalo vetešník, ale také by je měla přimět k zamyšlení, jak zacházet se starými opotřebovanými věcmi a hračkami.
Cíle: posílení prosociálních vztahů, umět vyjádřit vlastní názor, spolupráce, umět se rozhodnout
Metody a techniky DV: Hra v roli, práce v prostoru, průpravné hry, narativní pantomima, kostýmní znaky
Zpracováno podle pohádky: Pohádka na úterý z knihy Pohádky na celý týden od autora Emila Šalouna. Knihu ilustroval Zdeněk Smetana. Vydalo nakladatelství VIK Vimperk v roce 1995 jako první vydání. Doporučený časový rozsah: 2 x 30 minut
Pomůcky: Hudba – písnička, kde se střídá rytmus, vysoké a nízké tóny , fixy, velký arch papíru, panenka nejlépe s vlasy, krabice/pytel, židle, sako/kabát s kapsami – zástupný předmět vetešníka, mošnička s kamínky/korálky/korunami, text pohádky.
Úvod – motivace k činnosti
Pohyb (tanec) s písničkou: Dětem pustíme písničku. Já jsem použila skladbu z Harryho Pottera – Prologue od Johna Williamse. Vyberte písničku, kde se střídá rytmus, vysoký a nízký tón.
Instrukce dětem: Nyní vám pustím písničku a vy zkuste rozeznat a napodobit kdy a jak by tancovala křehká porcelánová panenka a kdy nastoupí neohrabaný čaroděj.
Cílem této činnosti je, aby děti skladbu vnímaly a dokázaly reagovat na změnu rytmu a tónů pohybem. Střídání napětí s uvolněním. Místo čaroděje můžete uvést například medvěda, těžkopádného tvora. Zkrátka to, co se více bude hodit ke skladbě, panenku však ponechte.
Uvedení do děje
V jednom městě, v jednom kraji všichni lidé povídají, že tam žije vetešník, co svůj obchod má, jestlipak někdo z dětí ví, co to slovo (VETEŠNÍK) znamená? Při tomto úryvku dám doprostřed místnosti židli se starším kabátem/sakem – zástupný předmět pro vetešníka. Děti hádají, navrhují… můžete dát doprostřed kruhu velký formát papíru a fixy, kam mohou děti psát své návrhy.
Teď si přečteme kousek z pohádky a třeba se dozvíme, kdo to ten vetešník opravdu je. „V jednom malém městečku měl v úzké uličce svůj krámek starý vetešník. Kupoval od lidí všelijakou veteš, věci, které už dosloužily, nebo je už nikdo nepotřeboval. Taky k němu chodili lidé v nouzi, když sháněli narychlo peníze, a ti prodávali všechno možné i nemožné. Všechno co kdysi někomu dělalo radost, co se mu líbilo a přestalo líbit a teď to odložil. Také sem přicházeli i jiní lidé, a ti tyto věci zase kupovali.„
Děti má někdo z vás doma hračku nebo věc, s kterou už jste si dlouho nehrály nebo nepoužily? Vyhodily jste někdy nějakou hračku/věc, která už se vám nelíbila? Nebo jste jí někomu daly? Prostor pro diskuzi.
Vetešnický krámek – narativní pantomima
Teď si děti zkusíme představit, co asi pan vetešník může v krámku všechno mít? Já budu jako procházet krámkem a vy budete pantomimou předvádět to, co řeknu, že vidím. Tak hned všichni vyskočíme, dokola se zatočíme, jedna, dva, tři, čtyři, pět – vetešnický krámek je tu hned. Když jsem se byla v tom krámku podívat, viděla jsem tam starou židli. Když se jsem byla v tom krámku podívat, viděla jsem tam velký dřevěný stůl; starou pokladnu; velkou a malou skříň, malého pavoučka, velké dveře, …
Myšlenková mapa: Můžeme použít již z minulé činnosti nebo nový velký arch papíru, pastelky, fix na popisování obrázků. Pojďte si to namalovat. Můžete namalovat, co byste tam chtěly dát nebo naopak co byste tam rády koupily. Děti malují, po dokončení se společně podíváme na obrázky. Děti se k nim vyjadřují, slovně popisují co na obrázcích je, případně doplní písemný popis k obrázkům. Papír umístíme pod židli s kabátem.
V tuto chvíli můžeme lekci ukončit, záleží na momentální situaci, zaujetí dětí do děje, čas – záleží na tom, jak dlouho děti pracovaly s myšlenkovou mapou. Pokud lekci přerušíte, další začněte rozbalením myšlenkové mapy v kruhu a připomenutí si děje.
Panenka
Navázání na předchozí lekci v případě rozložení do dvou lekcí: rozehřátí formou narativní pantomimy – vetešník jde do krámku, cestou zažívá různé situace – svítí sluníčko, začne kapat – vyhýbá se kapkám, prší – choulí se pod kabát, opět slunce, vyhýbá se velkým loužím, přeskakuje menší/velké louže apod. Připravíme pomůcky – vetešníkův kostým na židli, pod židli myšlenkovou mapu – pult se zbožím, připomeneme si s dětmi co vše vetešník na pultu má.
Nyní požádám děti, aby si chvilku lehly a zavřely oči s tím, že si každý sám představí, jak takový vetešníkův krámek může vypadat, nebo si představují, jak by vypadal jejich krámek. Pomůže mi krátká říkanka, kterou děti znají: Foukám, foukám na tělíčka, položte se na svá bříška, Foukám, foukám na očička, zavřete se chvilku víčka.
Zatímco děti leží a představují si svůj krámek, k papíru pod židli pokládám krabici, ve které je uložena panenka s utrženou ručičkou, roztrhanými šatečky, rozcuchaná. Učitelka zazvoní na zvoneček a čte. „Jednou, bylo to před vánocemi, zacinkal zvonek, který měl vetešník zavěšený na dveřích. Vetešník byl zrovna někde vzadu a v tom nejvyšším regálu něco hledal. Než slezl z žebříku a doštrachal se k pultu, v krámku už nikdo nebyl. Ale na pultu leží nějaká krabice. I nám, děti tady leží nějaké krabice, všimly jste si? Co by v ní asi mohlo být? Děti objeví panenku. Prohlížíme panenku. Proč je panenka tak zanedbaná, jak se asi cítí. Děti, zkusíme se nyní proměnit v panenky, vyzkoušíme si, jak se cítí.
Děti formou narativní pantomimy předvádí panenku, nejdříve hezkou, později zuboženou. Pro větší efekt, můžeme pustit tesklivou hudbu. Vyprávíme: Panenka byla kdysi krásná, nová, čistá. Hrála si s ní jedna holčička, která jí nejdříve česala, oblékala, starala se o ní. Panenka byla šťastná. Jenže za nějaký čas dostala holčička jinou panenku a té staré si přestala vážit. Nechala jí rozcuchanou, brala jí na písek, kde jí občas zapomněla přes noc, na panenku pršelo, kočky si o ní brousily své drápky, byla jí zima, neměla žádné kamarády, chtělo se jí plakat, byla velmi unavená, chtělo se jí spát…. a tak usnula. Postupně snižujeme zvuk hudby až do vypnutí. Chvíli necháme děti ležet, aby mohl odeznít ten prožitek rozbité panenky.
Tak jak bylo panence? Co s ní uděláme? Děti ji jistě budou chtít dát do pořádku. Nasadíme ručičku, učešeme, dáme jí nové šaty…
Prodej panenky
Vyprávíme: Teď když panenka byla opět pěkná, upravená a čistá, dal ji vetešník do výlohy. Tam si jí všimla malá holčička. Vetešník jí pozval do krámku: „Líbí se ti panenka, chtěla bys jí koupit?“ vetešník položil panenku na pult. „Kolik stojí?“ ptá se holčička a šmátrá v mošničce. „A kolik máš?“ zeptal se vetešník a bylo mu jasné, že tady žádný velký obchod neudělá. „Mám korunu“ řekla holčička a hlas se jí zajíkal obavou, jestli to bude stačit. I panenka sedí na pultu nějak ustrašeně a pozoruje vetešníka, a v úpěnlivě rozevřených očích má vyděšené otazníky: „Bude to stačit?“ Panenka si moc přeje, aby si jí holčička koupila. Chce zase někomu patřit, aby si s ní někdo hrál. Prodá vetešník holčičce panenku za pouhou korunu, i když teď, když je opravená, má větší cenu?
Zeptám se dětí: Prodá vetešník holčičce panenku za pouhou korunu, i když teď, když je opravená, má větší cenu??? Rozdám vám koruny (kamínky) z mošničky, židli s kabátem (vetešníkem) dám za paraván. Děti, máte za úkol jít každý sám za paraván a rozhodnout zda vetešník panenku prodá. Jestli si přejete, aby ji vetešník holčičce prodal, hodíte korunu vetešníkovi do kapsy. Jestli chcete, aby ji holčičce neprodal, dáte korunu zpátky do mošničky, která bude také umístěna za paravánem.
Jakmile se vystřídají všechny děti, zeptám se: Děti, jak si myslíte, že to asi dopadlo. Kdo si myslí, že panenku holčičce prodá, dá ruku nahoru, kdo myslí, že ji neprodá, dřepne si. Je dobré se dětí, u kterých si nejsme jistí, zda nás pochopily ještě znovu zeptat a vše jim ještě jednou zopakovat.
Vychovatel v roli vetešníka:
Vychovatel si na sebe vezme kabát vetešníka a tím přebírá roli: Tak děti, já se podívám, jestli tu panenku té holčičce prodám, nebo ne. Vychovatel/ka sáhne do kapsy – nechá si ji překontrolovat některým z dětí (případně všemi), že tam opravdu žádný kamínek nezapomněl/a. Položí všechny korunky z kapsy na zem. Poté vezme měšec a vysype ho na hromádku vedle. Porovnáváme, kde bylo více peněz. Opakujeme, co znamená, je-li více korun v kapse (případně v měšci).
- V případě, že bude v kapse více korun: Vetešník panenku holčičce prodal. Vychovatel/ka stále v roli vetešníka: Když večer zamknul krám a šel domů, říkal si: „Dnes jsem udělal radost hned dvakrát. Panence, i té holčičce. A tím vlastně i sobě. Velký obchod jsem sice neudělal, ale člověk nemůže myslet pořád jenom na peníze. Teď mám korunku pro štěstí.“
- V případě, že bude v měšci více korun– Vetešník holčičce panenku neprodal, koruna mu nestačila. Když šel ten večer domů, přemýšlel: „Panenku jistě prodám za víc, než jednu korunu a udělám dobrý obchod. Holčička byla ale smutná. Vetešník pak stále přemýšlel, zda má člověk myslet pořád jenom na peníze?
Závěrečná reflexe
V kroužku zhodnotíme celý příběh. Co děláme s věcmi, které nepotřebujeme. Zda mohou ještě někomu posloužit. S dětmi můžete zjistit, kam lidé nosí nepotřebné věci – kontejnery na oblečení, charity apod. Zhodnotíme rozhodnutí vetešníka – měl, neměl radost z obchodu, co mu to přineslo. Co příběh přinesl dětem.
Bohuslava Zemanová
