Tento článek vám přináší inspiraci nejen k výtvarným činnostem, ale také pohybovým hrám a technikám dramatické výchovy. Jednotlivé aktivity můžete použít nezávisle na uvedeném příběhu a nebo si vytvořte projektový týden či dokonce měsíc například na téma DOMOV.
Na motivy pohádky: „Tři prasátka“ jejímž autorem je J. Jacobs.
Úvodní motivace:
Děti sedí v kruhu. Vychovatel(ka) postupně předkládá předměty/indicie, podle kterých mají děti uhádnout pohádku. Je možné, že většina dětí nebude pohádku znát, přestože se řadí mezi klasické. Děti by měly uhádnout alespoň postavy/téma.
Doporučuji použít tyto indicie: číslice 3, nakreslený čumáček prasátka, obrázek domu, obrázek vlka, sláma, vrbový proutek, cihla. Záleží na tom, co máte k dispozici, můžete dané předměty mít v obrázkové formě nebo skutečné. Já jsem samozřejmě netahala do školy cihlu, ale použila jsem pouze úlomek a doplnila cihličkou z dětské stavebnice 🙂 Indicie jsem předkládala od té nejméně návodné, tedy sláma, cihla, vrbový proutek…. , poslední byl čumáček prasátka.
Zamotaná kopýtka – cviky na soustředění
Po odhalení pohádky vychovatel(ka) vypráví: „Žili, byli tři kamarádi – tři malá prasátka. A ta prasátka si jednoho dne vzala do hlavy, že vyrazí do světa. Šla a šla přes hory a doly, přes louky a černé lesy. Občas se jim zamotala kopýtka a tak se musela chvilku zastavit a odpočinout si, kopýtka rozmotat.“ Nyní si zahrajeme hru na zamotaná kopýtka.„
Popis první hry: Děti stojí, každý má svůj prostor. Zkoušíme cviky podle obrázků, nejdříve jedou ruce a chodidla společně (k sobě, od sebe), po chvilce děti zkouší rozdílný směr chodidel a rukou. Necháme jim dostatek času na zkoušení. Podporujeme je. Když udělám chybu, nevadí to. Mohu pokračovat dál, zkoušet znovu a znovu, soustředit se. Samozřejmě děti potěší, když to budete zkoušet společně, i pro dospělé je to celkem obtížné, ale velmi zábavné 🙂
Společně zamotaná kopýtka
Základ této hry je v klasickém tleskání ve dvojicích.
Děti stojí proti sobě. 1x tlesknou dlaněmi každý sám,1x spolu pravou rukou do kříže, 1x spolu levou rukou do kříže, 1x spolu tlesknou oběma rukama, 1x každý sám plácnutí do stehen oběma rukama, 1x každý sám tlesknutí dlaněmi, 1x společně tlesknutí oběma rukama. Toto celé stále dokola opakovat, zrychlovat, zpomalovat.
Ztížená varianta – zkuste toto provést ve čtveřici, tzn. že dvě dvojice vytvoří jakoby čtverec. Ti, co stojí proti sobě, pojedou ve společném rytmu. Druhá dvojice začne s mírným zpožděním (ve chvíli, kdy začínající dvojice si tleskne společně pravou rukou, přidává se druhá dvojice prvním tlesknutím každý sám) můžeme to přirovnat ke kánonu.
Prasátka staví domečky – Obrázkový diktát
Vychovatel(ka) vypráví: „Prasátka začala dumat, kam složí hlavu, až nastane zima. Nakonec se rozhodla, že si každé z nich postaví domeček. Prvnímu prasátku se moc do práce nechtělo. Došlo jen na kraj pole. „No vida!“ řeklo si. „Kam bych se trmácelo? Postavím si domeček ze slámy.“ Jak řeklo, tak udělalo – a slaměný domeček byl hotový raz dva. Prasátko si zalezlo dovnitř, uvelebilo se na hromadě slámy a spokojeně usnulo. Druhé prasátko se do práce také moc nehrnulo. Dorazilo k potoku, kde rostly vrby. „To bude něco!“ zaradovalo se. „Postavím si domeček z vrbového proutí.“ Domeček byl za chvilku hotový. Prasátko se v něm schovalo jako v proutěném košíku, posadilo se k oknu a koukalo ven. Třetí prasátko nebylo líné. Umínilo si, že postaví pořádný domeček z cihel. Lopotilo se celý podzim. Vozilo písek, míchalo maltu a kladlo cihlu k cihle. Než přišly první mrazíky, domeček byl hotový. Měl dvě okna a pevné dveře, červenou střechu a na střeše komín. Prasátko bylo spokojené. Teď se nemuselo bát mrazu a nepohody.„
Obrázkový diktát – můžete si zvolit vlastní variantu diktátu, podle vaší časové dotace, věku dětí atd. Můžete mít namalovaný svůj vlastní konkrétní obrázek, podle kterého budete dětem diktovat, např.: domeček byl vysoký, měl jedny dveře a čtyři okna. Dvě okna byla dole, dvě nahoře. Měl špičatou, červenou střechu. Na střeše byl komín, z kterého stoupal k nebi dým. Napravo od domečku rostl strom. Pod stromem byla lavička. Na nebi svítilo sluníčko…… Nebo zvolíte volnější variantu a pouze přečtete výňatek z výše uvedeného textu (tedy popis domečků) a děti ať samy nakreslí obrázek dle vlastní fantazie. V každém případě nejdříve přečtěte diktát/text celý a potom teprve mohou začít děti kreslit, s tím, že vy budete velmi pomalu číst, jednu větu můžete několikrát zopakovat.
Vyhodnocení diktátu – U konkrétní varianty ukažte „originální“ obrázek, podle kterého jste diktovali a přečtěte zadání znovu. Děti si v tuto chvíli samy kontrolují, jak se jejich obrázek liší od originálu. Učí se pracovat s chybou. Berte to jako hru, vyvarujte se hodnocení: „Tohle si namaloval špatně“. Nechte děti ať si obrázek zhodnotí a najdou chybu samy. V případě volnější varianty si udělejte prezentaci obrázků, kdy každý může prezentovat vlastní představu.
Příchod vlka – narativní pantomima
Pokračujeme v příběhu, vychovatel(ka) přečte další úryvek z pohádky: „Zatímco prasátka seděla doma, venku chodil vlk. Toulal se po lese a přemýšlel, kde by sehnal něco k snědku. Chodil sem a tam, až došel na kraj lesa. Vtom před sebou uviděl domečky…. než budeme pokračovat v příběhu, zahrajeme si na vlka z našeho příběhu, jak vypadal, co dělal, kde bydlel……?“
Opět si můžete vymyslet vlastní text, který dětem budete číst/vyprávět, zatímco ony budou pantomimicky předvádět (samozřejmě každý dle vlastní fantazie) např.: „Vlk ležel na zádech ve svém smradlavém brlohu. Chrápal. Ve spánku se převalil na pravý bok, levý bok, na záda. Najednou ho však cosi probudilo. Promnul si pravé oko, levé oko. Podrbal se za pravým uchem, na krku, na zadečku, zacvakal zubama, zavrčel. Pomalu začal vstávat, protahoval se….. “ Narativní pantomima by měla končit tím, že vlk došel na kraj lesa, kde uviděl domečky.
Jako přídavek si však můžete dát hru posílání obličeje, tedy jak se vlk mohl tvářit po probuzení. Hra spočívá v tom, že děti sedí v kruhu. Začíná vychovatel(ka), která uvede hru slovy „vlk se mohl tvářit takto“ a udělá nějaký pokřivený obličej, který bude držet dostatečně dlouho dobu, aby ho ostatní mohly zaregistrovat, prohlédnout si ho. Následně ho „přehodí“ na některé z dětí. Vybrané dítě „obličej“ přebírá, tedy pokusí se zatvářit stejně, jako ten, kdo „obličej“ poslal. Příjemce následně tento „hozený obličej“ změní dle vlastní představy (tuto změnu můžou opět doprovázet slova – „ne, vlk se tvářil takto„) a opět přehodí svůj obličej někomu jinému.
Konec pohádky
Vychovatel(ka) přečte závěr pohádky: „Vlk chodil sem a tam, až došel na kraj lesa. Vtom před sebou uviděl slaměný domeček a v něm růžové prasátko. „To je náhoda!“ zaradoval se. „Jednou fouknu, domeček rozfouknu a prasátko je moje!“ Fíí! Vlk foukl a z domečku zbyla jen kupička slámy. Prasátko na nic nečekalo a uhánělo pryč. Sotva doběhlo k domečku z proutí, byl tu vlk! „To se podívejme! Místo jednoho prasátka budu mít hned dvě. Dvakrát fouknu, domeček rozfouknu a prasátka budou moje. Fíí! Vlk foukl poprvé a domeček se zakymácel. Fíí! Foukl podruhé a z domečku zbyla jen hromádka proutí. Prasátka vzala nohy na ramena a uháněla za kamarádem. Jen se za nimi zavřely dveře cihlového domečku, byl tu vlk! „Mám to ale štěstí! Třikrát fouknu, domeček rozfouknu a tři růžová prasátka budou moje.“ „Já se bojím,“ fňukalo první prasátko. „Já se taky bojím,“ přidalo se druhé. „Žádné strachy,“ utěšovalo kamarády třetí prasátko. „Dalo jsem si záležet. Do mého domečku se vlk nedostane.“ Fíí! Vlk foukl poprvé. Nic. Fíí! Foukl podruhé. Zase nic. Fíí! Foukl potřetí. Domeček se ani nepohnul. Vlk foukal a foukal jako divý, ale nebylo mu to nic platné. Prasátka se radovala, že mají vyhráno, ale vlk se nevzdával. Začal domeček obcházet ze všech stran a nakonec vylezl na střechu a strčil hlavu do komína. Prasátko, kterému domeček patřil, honem přiložilo do kamen suché chrastí. Z komína vylétly žhavé jiskry a vyvalil se štiplavý kouř. „Au!“ zařval vlk, seskočil ze střechy a uháněl do lesa. Byl rád, že si zachránil život. A prasátka? Hověla si u kamen a libovala si, jak na hladového vlka vyzrála.“
Diskuze: Nyní můžete s dětmi diskutovat o tom, jaké ponaučení z příběhu vyplývá. Zda první dvě prasátka nedoplatila na svojí lenost a pohodlí. Připomenout si přísloví: „Práce kvapná, málo platná“. Proč jim třetí prasátko pomohlo. Opět můžeme použít další přísloví: „V nouzi poznáš přítele.“
Náš příběh pokračuje…
Tímto však činnosti končit nemusí. Naopak, využijte pohádku jako motivaci k další tvorbě. Děti si mohou nakreslit vlastní představu ideálního domu, ve kterém by chtěly bydlet. Využijte k tomu půdorysy různých domů, které dětem ukážete jako předlohu.
Další společná činnost může být vytvoření 3D modelu společného města či vesnice. Jako základnu použijte několik spojených velkých kartonů z krabic, na které děti budou lepit domy, řeky, potoky, stromy atd. z různých materiálů – barevné papíry, krabičky od čajů, špejle, kamínky, zkrátka co vás a hlavně děti napadne. Tak spokojené tvoření….
Bohuslava Zemanová
