Záchodky
Školní záchodky – místo, kde můžete prožít svou první šikanu, první lásku i první společné cucání bonbónu. Je veřejným tajemstvím, že záchodky jsou Achillova pata opravdu každé školy.
A protože jen chodit sem „vykonávat potřebu“ by byla nuda, nabízím malý manuál ze života (přísahám, že vše se opravdu stalo), jak tuto místnost využít opravdu naplno:
• Umělecké vyžití: Pokud máte v sobě kreativního ducha a ruce vás svrbí, na záchodcích najdete největší bílé plochy v celé škole. Tempery a olejovky si sice z domova většinou nenesete, ale hnědou barvu tu máte kdykoli k dispozici – a je navíc zaručeně bio.
• Efektní horor: Vezměte červenou fixu na interaktivní tabuli, odšroubujte ji a obsah vyhoďte směrem ke stropu. Výsledek dokonale připomíná tepenné krvácení. Panika zaručena.
• Kabinková zpovědnice: Sousední spolužačce lze za dveřmi důvěrně sdělit, že ten matikář už je fakt kretén a že pokud to takhle půjde dál, letí na něj udání k České školní inspekci. Echo v kabinkách dodá tomuto prohlášení patřičný důraz.
• Toaletní stropní dekorace: Vymotejte opravdu hodně papíru, namočte ho a házejte na strop. Drží tam jako přibitý. A navíc: efektně se houpe kolem zářivek.
• Na detektivy: Vhodná pro ty, kteří nestihnou doběhnout včas. Důležité je zanechat co nejvíce stop po celé ploše záchodků – šlápoty, rozmazané fleky, kaluže. To aby kriminalisté měli v dětských očích co největší šanci dopadnout pachatele. Ve skutečnosti tam však pouze přijde naštvaná uklízečka s festovními gumovými rukavicemi.
Když jsou kabinky pro sbor obsazené, nezbývá pedagožce než vyrazit na záchodky holčičí. I toto však s sebou nese jistá rizika.
Scénář první: Někdo začne lomcovat s klikou právě té kabinky, kterou jste obsadili vy.
„To není možný. Je to ňáký zaseklý.“
Hejno děvčátek zkouší dveře urvat.
„Fakt to nejde. Víte co? Doběhneme pro školníka!“
V tu chvíli máte přibližně 50 vteřin na likvidaci stop a nepozorovaný únik.
Scénář druhý: „Paní učitelko, jste tam?“ ozve se z vedlejší kabinky.
Mlčíte.
„Paní učitelko, já vás viděla vcházet.“
Mlčíte dál.
„Paní učitelko, ozvěte se.“
Zadržujete dech.
A pak přijde otázka, která vás dorazí: „A paní učitelko… čůráte, nebo kakáte?“
Hana Pollaková
