Dnes mám krizi jako kráva! Vím, že je to způsobeno přirozeným biorytmem školního roku, ale přesto…
Vážení čtenáři,
dnes nahlédneme do duše vychovatelky během blížícího se konce školního roku v příběhu trefně nazvaném „Krize“.
Krize
Včera byla oslava narozenin. Čas od času se slaví. Slaví ti, kteří mají narozeniny v příslušném kvartálu. Moc se mi tam nechtělo, neboť vyhledávat přítomnost učitelek v červnu zdá se mi být čirým masochismem.
A tak si bez vytáček řekněme, co se dělo:
• Všichni, kteří našli zbytky sil, se na sebe „fakt upřímně“ usmívali.
• Všichni, kteří nenašli zbytky sil, celkem bez skrývání komentovali výroky přítomných kolegyň, ačkoliv ty seděly jen opodál.
A aby toho nebylo málo, dnes mé jindy hodné děti:
• Byly jako urvané ze řetězu.
• Kladly nesmyslné dotazy („Co budeme dnes vyrábět?“).
• Tvářily se provokativně.
• Tvářily se apaticky.
• Nejedly s chutí.
• Cpaly se jak urvaný.
• Řvaly jako tygři.
• Stále něco chtěly (Třeba jít na záchod!).
• Dupaly jak sloni (Zatímco jindy vesele skotačí.).
• Vymyly si štětce v MÉ sklenici plné minerálky!
• Hrkaly židličkami.
A ještě k tomu všemu jedna holčička NASCHVÁL dostala pátou dětskou nemoc!
Hana Pollaková
