V tomto úvodním článku rubriky Legislativa nastíníme základní bezpečnostní pravidla ve vztahu k žákům ve školní družině. Vysvětlíme si, jak správně zajistit dohled nad žáky a kdo odpovídá za škodu způsobenou žákům. Vysvětlíme si, jak správně zajistit dohled nad žáky a kdo odpovídá za škodu způsobenou žákům.
Právní úprava organizace školních družin
Právní úprava zájmového vzdělávání ve školních družinách ponechává řediteli školy poměrně velkou míru autonomie při zajištění bezpečnosti žáků. Aby mohla být řádně zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví žáků ve smyslu ust. § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), je nezbytné, aby ředitel stanovil vnitřním předpisem podrobné podmínky, a o tomto proškolil odpovědné zaměstnance. Bezpečnost žáků lze zajistit řádně jen v případě, pokud každý „ví, co má dělat a za co je zodpovědný“.
Činnost a organizace školních družin je upravena v ust. § 111 a násl. školského zákona a dále vyhláškou č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání (dále také jen jako „Vyhláška“). Podle ust. § 10 Vyhlášky obecně platí, že: „Družina má nejméně 20 účastníků, kteří jsou žáky prvního stupně základní školy, v průměru na 1 oddělení“(malotřídní školy mají z toho počtu výjimku). Oddělení se naplňují nejvýše do počtu 30 účastníků. Podle ust. § 111a odst. 4 školského zákona platí, že zřizovatel může povolit výjimku z nejnižšího počtu dětí a žáků, pokud uhradí zvýšené náklady. Dále může zřizovatel povolit výjimku z nejvyššího počtu dětí a žáků stanoveného prováděcím právním předpisem do počtu 4 dětí a žáků za předpokladu, že toto zvýšení počtu není na újmu kvalitě zájmového vzdělávání ve školní družině a jsou splněny podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.
Podle ust. § 15 odst. 1 Vyhlášky platí, že ředitel má povinnost stanovit ve vnitřním řádu způsob evidence účastníků pro jednotlivé druhy činnosti, které vykonává školní družina. Právní úprava účinná do roku 2005 (vyhláška č. 87/1992 Sb.,) výslovně stanovila, že „Příchod a odchod žáka je zaznamenán v docházkovém sešitě.“. Současná právní úprava od této definice upouští, s ohledem na okruh vykonávaných činností a současné technické možnosti způsobu evidence účastníků toto ponechává na úvaze ředitele školy.
Podle ust. § 15 odst. 2 Vyhlášky „Ředitel stanoví nejvyšší počet účastníků na 1 pedagogického pracovníka s ohledem na druh vykonávané činnosti účastníků a jejich případné speciální vzdělávací potřeby, zejména s ohledem na jejich bezpečnost“. Pravidlo o nejvyšším počtu účastníků v jednom oddělení tím však zůstává nedotčeno. Ředitel může zvýšit počet pedagogických pracovníků především v případě, kdy oddělení navštěvují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami nebo pokud probíhá vzdělávání mimo prostory školy.
Pokud probíhá vzdělávání mimo prostory školy, zajišťuje škola bezpečnost svými zletilými zaměstnanci, vždy však nejméně jedním pedagogickým pracovníkem.
O podmínkách bezpečnosti ve školní družině by měli být pedagogičtí pracovníci prokazatelně proškoleni. Tito pracovníci jsou pak povinni prokazatelně proškolit účastníky zájmového vzdělávání (školní družiny) podle ust. § 30 odst. 4 školského zákona.
Dohled nad žáky, kteří navštěvují školní družinu
Vyhláška č.263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí v ust. § 6 uvádí, že:
„(1) Dohled k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve škole nebo školském zařízení při výchově a vzdělávání a s nimi souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb se vykonává v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí.“
(2) Ředitel školy nebo školského zařízení určuje provádění dohledu nad žáky. Vychází z konkrétních podmínek a přihlíží zejména k vykonávané činnosti, věku žáků a jejich rozumové vyspělosti, dopravním a jiným rizikům.
(3) Pedagogický pracovník koná podle rozvrhu dohled nad žáky zejména ve škole před vyučováním, o přestávkách mezi vyučovacími hodinami, podle potřeby při přecházení žáků mezi budovami školy, do zařízení školního stravování a do školní družiny. (…)“
Je zřejmé, že vychovatelka školní družiny koná dohled (a tedy odpovídá za žáky) od té chvíle, kdy si žáky převezme, a to zpravidla ve školní družině. Příchod žáka si zaznamená v docházkovém sešitě, případně je možné pro větší přehlednost docházku žáků monitorovat elektronickým systémem, nebo jiným způsobem stanoveným ve vnitřním předpise. V ideálním případě tedy vychovatelka vykonává dohled od okamžiku, kdy jí děti předá jiná pedagogická pracovnice (např. přivede paní učitelka, která vyučuje žáky v I. třídě, popř. paní učitelka, která vykonávala dohled ve školní jídelně). Především starší žáci pak zpravidla přicházejí do školní družiny sami. Odpovědnost vychovatelky za žáky končí momentem předání jinému pedagogickému pracovníkovi nebo osobě oprávněné k vyzvednutí žáka.
Vyhláška o zájmovém vzdělávání však postup předání dítěte neupravuje. Z toho důvodu lze podpůrně vycházet z úpravy předškolního vzdělávání. Podle § 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání platí, že: „Právnická osoba, která vykonává činnost mateřské školy, vykonává dohled nad dítětem od doby, kdy je učitel mateřské školy převezme od jeho zákonného zástupce nebo jím pověřené osoby, až do doby, kdy je učitel mateřské školy předá jeho zákonnému zástupci nebo jím pověřené osobě. Předat dítě pověřené osobě lze jen na základě písemného pověření vystaveného zákonným zástupcem dítěte“. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je třeba předat žáka zákonnému zástupci (osobě ve smyslu ust. § 183 odst. 7 školského zákona, tj. rodičům, osvojiteli, poručníkovi, či osobě uvedené v soudním rozhodnutí) nebo osobě prokazatelně uvedené v pověření zákonných zástupců nebo na základě výslovného zmocnění rodičů může dítě s ohledem na svoji rozumovou a volní vyspělost opustit školní družinu ve stanovený čas samo. O opuštění školní družiny je třeba učinit záznam.
V praxi se objevuje otázka, zda může dítě po ohlášení rodiče a vyrozumění paní vychovatelky samo odejít z oddělení školní družiny, projít školní chodbou, otevřít vstupní dveře a opustit budovu školy. Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Vždy bude záležet na podmínkách konkrétní školy a rozhodnutí jejího ředitele. Je však nezbytné, aby osoba, která si bude dítě vyzvedávat, byla prokazatelně identifikována, což může být přes prostý školní telefon obtížné. Dále je vhodné pro případ sporu zaznamenávat, kdy přesně dítě opustilo školu a kdo si jej vyzvedl. V neposlední řadě je třeba, aby měla škola k dispozici nějaký mechanismus, kterým by zjistila, že žák skutečně opustil budovu školy (a neleží např. zraněný na toaletě).
Pokud ředitel školy rozhodne, že je s ohledem na bezpečnost nezbytné, aby paní vychovatelka vždy žáka doprovodila ke vstupním dveřím a předala rodiči, žáci v oddělení školní družiny nikdy nesmí zůstat bez dozoru. Takové řešení tedy bude zpravidla vyžadovat zvýšený počet pedagogických pracovníků zajišťujících bezpečnost žáků.
Odpovědnost školy za způsobenou škodu obecně
Odpovědnost školy za škodu způsobenou žákovi, studentovi nebo účastníkovi školského zařízení poměrně nekoncepčně upravuje u vybraných škol a školských zařízení ust. § 391 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). U ostatních škol a školských zařízení je třeba vycházet z obecné úpravy dle ust. § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“).
V případě odpovědnosti za škodu podle zákoníku práce se jedná o přísnou objektivní odpovědnost (tedy odpovědnost za výsledek, u níž se nezkoumá zavinění právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení). Pokud tedy žák při hře rozbije ve škole brýle svému kamarádovi, bude za náhradu škody zodpovědná škola, a to i v případě, že všichni byli řádně poučeni a pracovníci nezanedbali povinnost dohledu.
V případě odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku se povinnosti nahradit škodu zprostí ta právnická osoba, která prokáže „že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo“.
Z výše uvedeného vyplývá, že je potřeba rozlišovat, zda se vztah primárně speciální úpravou zákoníku práce nebo přímo občanským zákoníkem, neboť toto má vliv na možnosti vyvinění z povinnosti nahradit škodu.
Kam zařadit školní družinu?
Podle ust. § 391 odst. 2 zákoníku práce platí, že: „Za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách, žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení.“
Jsem přesvědčen, že na zájmové vzdělávání ve školní družině lze pohlížet jako na „výchovu mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní“. Škola, která provozuje školní družinu, tedy odpovídá za škodu dle přísné objektivní odpovědnosti upravené zákoníkem práce.
Nad rámec je třeba uvést, že se někteří autoři domnívají, že odpovědnost za škodu se v případě školní družiny řídí obecnou úpravou občanského zákoníku (neboť v zákoníku práce není sousloví „školní družina“ výslovně uvedeno), s tímto výkladem se však neztotožňuji.
Kdo nahradí škodu?
Odpovědnost za škodu nese vůči žákovi vždy primárně škola (přesně řečeno právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení), nikoliv její konkrétní zaměstnanec, který případně vznik této škody zavinil.
Tím však není dotčena případná pracovněprávní odpovědnost zaměstnance za vzniklou škodu ve smyslu § 250 a násl. zákoníku práce.
Pokud by tedy došlo ke zranění žáka ve školní družině, budou se zákonní zástupci domáhat náhrady škody po škole, nikoliv po paní vychovatelce. Škola je pro případ újmy na zdraví povinně pojištěna. Školy však nejsou povinně pojištěny pro případ škody na věcech žáků.
Pokud by bylo zjištěno, že paní vychovatelka porušila svoji povinnost (např. nepoučila žáky či zanedbala dohled), může se po ní škola domáhat náhrady škody, kterou žákovi musela nahradit, až do výše 4,5 násobku jejího průměrného měsíčního výdělku (toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek).
V případě, že dojde ke zranění dítěte v důsledku závažného porušení povinností paní vychovatelky, může být věc kvalifikována např. jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.
V případě odsouzení za úmyslný trestný čin nebo za trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s výkonem činnosti pedagogického pracovníka by pak paní vychovatelka přestala splňovat podmínky pro výkon práce pedagogické pracovníka podle ust. § 3 ve spojení s ust. §29azákona č. 563/2004Sb., o pedagogických pracovnících.
Závěr
Za zajištění dohledu nad žáky, kteří navštěvují školní družinu, odpovídá ředitel školy. Je proto nezbytné, aby vnitřním předpisem stanovil podmínky týkající se provozu školní družiny. Je zřejmé, že v celé řadě případů nebude snadné najít optimální pravidla pro zajištění bezpečnosti. Bez ohledu na tuto skutečnost by však pravidla měla být nastavena srozumitelně.
Aby bylo v silách pedagogického pracovníka jeho úkoly řádně plnit, je namístě požadovat po vedení školy zajištění adekvátních organizačně-technický podmínek a pracovního prostředí.
Mgr. Pavel Vank, advokát
www.pravnikproskoly.cz
