Pravidelná psychohygiena vychovatelů školních družin prakticky

Sdílet na sociálních sítích

Povolání vychovatele školní družiny bývá často podceňované, ale řadíme ho k profesím s vysokými nároky na emoční odolnost. Součástí této profese není pouhý dohled nad dětmi, ale také organizace volnočasových aktivit, řešení konfliktů, podpora žáků se specifickými potřebami a komunikaci se zákonnými zástupci i pedagogy. Jelikož se tyto jednotlivé úkoly a s nimi spojené role prolínají, mohou vyvolávat pocit zahlcení.
Podle Maslachové (2001) má syndrom vyhoření tři základní složky:

emocionální vyčerpání (pocity únavy, frustrace, nespavost)
depersonalizace (odtažitost vůči dětem, cynismus)
snížený pocit osobní výkonnosti (pochybnosti o smyslu vlastní práce)

Výzkumy ukazují, že u pedagogických pracovníků je výskyt vyhoření vyšší než v mnoha jiných oborech. Klíčovým ochranným faktorem je tzv. emoční regulace, které rozumíme jako schopnosti včas rozpoznat vlastní emoce, pojmenovat je a zvolit adekvátní strategii jejich zvládání (Gross, 2014).

Často užívaný pojem psychohygiena je souborem každodenních návyků, které chrání duševní zdraví a obnovují síly. V kontextu školní družiny je zásadní, aby vychovatelé zvládali akutní stresové situace, ale také dlouhodobě budovali odolnost. Situaci je možné přirovnat k posilování fyzické kondice, u které také nestačí jednorázové cvičení, ale klíčová je právě pravidelnost.

Praktické tipy pro každodenní začlenění psychohygieny

Rituál zahájení dne: napsání tří věcí, na které se těším, krátké nadechnutí, úsměv, vnitřní otázka: „Co mi dnes může přinést radost?“
Pravidelné pauzy v průběhu dne: minuta vědomého dýchání při přechodu mezi činnostmi.
Přirozené začleňování pohybu do průběhu dne, například formou krátké chůze po chodbě s vědomým vnímáním kroků může pomoci se zvýšením energie.
Prostor pro sdílení s kolegy, je důležité mít bezpečný prostor, ve kterém dochází k vzájemnému naslouchání.
Pracovní hygiena prostředí je důležitá i pro žáky, stejně tak i pro pedagogické pracovníky. Vytvořte si koutek pro sebe (např. hrníček, přísun světla, obrázky od dětí, apod.).
Rituál ukončení dne je stejně důležitý jako zahájení dne. Může pomoci si na pár minut ve družině sednout a prodýchat, napsat si tři věci, za které jsem vděčný/á nebo co se mi povedly. Další možností je vědomě si říci: „Tímto svůj pracovní den uzavírám.“
Víkendové dobití obsahuje pravidelné zařazení aktivit, které nesouvisí se školou (výlet, sport, četba, čas s blízkými, apod.).
Spánek a stravu řadíme na Maslowově pyramidě potřeb mezi základní biologické potřeby, často jsou však opomíjené. Zaveďte si rutinu, kterou se budete snažit dodržovat ve všech obdobích školního roku.
Supervize či intervize mohou poskytnout podporu a prostor pro ventilování emocí.
Sebereflexe je důležitou součástí práce pedagogických pracovníků. Můžete si vést krátký deník, do kterého si poznamenáte, co Vám energii vzalo a co Vám ji přineslo.

Deset psychohygienických aktivit

1. Tříminutová pauza vědomého dechu

Pomůcky: žádné
Postup: Při přechodu mezi činnostmi si vychovatel dopřeje 3 minuty, kdy se soustředí pouze na nádech a výdech. Stejně tak je možné aktivitu učit i děti.
Reflexe: Jak se změnila moje energie po třech minutách?

2. Kotva vděčnosti

Pomůcky: malý zápisník
Postup: Na konci dne si vychovatel zapíše tři drobnosti, za které je vděčný. Je vhodné, aby aktivita byla opravdu rutinní.
Reflexe: Jak vnímám svůj pracovní den, když se soustředím na pozitiva?

3. STOP! kartička

Pomůcky: malá kartička se slovy STOP, NÁDECH, ROZHODNI SE (ideálně zalaminovaná).
Postup: Ve chvíli, kdy nastane krizová situace, vychovatel sáhne po kartičce, nadechne se a teprve poté reaguje.
Reflexe: Bylo těžké zastavit se? Jak to změnilo mou reakci?

4. Mikropauza

Pomůcky: žádné
Postup: O přestávce nebo při přesunu na oběd vychovatel věnuje pár minut vědomé chůzi, v rámci které se soustředí na krok, svůj dech a zvuky.
Reflexe: Jak se změnila moje únava po pár (ideálně 3-5 min.) minutách?

5. Ozdoba pracovního stolu

Pomůcky: fotografie, obrázek od dítěte/dětí
Postup: Vychovatel si na pracovní místo umístí obrázek, který mu připomíná radostnou chvíli. Vědomě se k němu vrací v rámci ranního rituálu či ve stresové situaci.
Reflexe: Jaký pocit mi obrázek/zpráva vyvolal(a)?
Tip! Využít můžete také screenshot e-mailu se zpětnou vazbou od zákonných zástupců.

6. Sdílející dvojka

Pomůcky: domluvený kolega, ke kterému máte důvěru
Postup: Dva vychovatelé se pravidelně (třeba jednou týdně) setkají a sdílí, co je potěšilo a co zatížilo. Setkání nemá žádný předem daný scénář, jde spíše o navození bezpečného prostoru.
Reflexe: Jaké to je mluvit nahlas o své zátěži? Co mi pomohlo slyšet od kolegy?

7. Denní pozitivní rituál s dětmi

Pomůcky: velký papír formátu A3, pastelky/fixy
Postup: V závěru dne děti s vychovatelem vzájemně sdílí, co se jim za ten den líbilo. Krátký rituál posiluje příznivou atmosféru, je možné zaznamenat tyto vzpomínky graficky na papír a pověsit si je na viditelné místo.
Reflexe: Co mi tento rituál přinesl jako dospělému?

8. Krabička „odložení starosti“

Pomůcky: krabička a papírky
Postup: Vychovatel si na papírek napíše starost a vloží ji do krabičky, aby ji „nesl“ jen tam. Podobný rituál může naučit i děti.
Reflexe: Jak se cítím, když svou starost symbolicky odložím?

9. Technika 5 smyslů

Pomůcky: žádné.
Postup: Vychovatel si vědomě uvědomí: 5 věcí, které vidí; 4, které slyší; 3, kterých se dotýká; 2, které cítí a nakonec 1, kterou chutná.
Reflexe: Co se změnilo v mém soustředění?

10. Osobní plán radosti

Pomůcky: zápisník
Postup: Vychovatel si zapíše tři činnosti, které mu dobíjejí energii, a naplánuje je do následujícího týdne.
Reflexe: Jaký rozdíl vnímám, když mám radostné aktivity naplánované? Daří se mi je opravdu realizovat?

V závěru tohoto článku bych chtěla zdůraznit, že psychohygiena není nějakým „luxusem“, nýbrž základní profesní dovedností. Začleněním drobných rituálů do každodenního režimu, výrazně snižuje riziko vyhoření a zvyšuje spokojenost v práci.
Zároveň tak můžeme být vhodným vzorem pro děti, modelujeme tak zdravý vztah k sobě samému, což je jedna z nejdůležitějších lekcí, kterou jim jako pedagogičtí pracovníci můžeme předat.