V minulém článku jsme si objasnili benefity a jednotlivé složky efektivní týmové spolupráce. Dnešním tématem jsou nástroje týmové spolupráce – supervize a intervize.
Úvodní terminologie
Nejprve si objasníme tyto dva termíny, jelikož často dochází k jejich záměně.
Supervize
Supervize je doslova překládaná jako „nadhled“. Označujeme takto nástroj efektivní týmové spolupráce, při kterém do pracovního kolektivu dochází odborník – supervizor. Forma supervize může být individuální či skupinová. Důležitý je kontrakt (neboli smlouva), ve kterém si stanovíme technickou část, ale i obsahovou zakázku (tedy, co chceme řešit, čeho by mělo být ideálně dosaženo).
Supervizor je odborníkem z praxe, který by měl mít alespoň 15 let praxi v pomáhajících profesích (ideálně ve školství), absolvovanou vysokou školu humanitního směru a psychoterapeutický a supervizní výcvik.
Důležitá je i délka této spolupráce. Je nutné, aby si supervizor s klienty stihl vybudovat vztah (tedy minimálně rok), ale je potřeba, aby nedošlo k vyhoření či zaseknutí na jednom místě, proto se doporučuje nejdelší spolupráce na období 5 let.
Intervize
Intervize je formou výše zmíněné supervize, ve které ale není přítomný supervizor. Podpora je tedy poskytována v rámci pracovního kolektivu.
Tato varianta je často využívaná pro finanční nenáročnost. Jeden z vychovatelů se může ujmout role intervizora, také je možné se v této roli střídat.
Cíle
Cíle obou nástrojů jsou dosti podobné, spíše se liší forma. Stanoveny jsou vždy „na míru“ dané pracovní skupině. Mezi obecné cíle můžeme zařadit:
- podpora autentičnosti vychovatelů
- zvýšení efektivity a kvality práce
- možnost řešení náročných situací
- poskytnutí vyššího uspokojení z práce
- prevence syndromu vyhoření
- poskytnutí bezpečného prostoru pro sdílení strastí i slastí
- reflexe své práce
- získání zpětné vazby a jiného pohledu na situaci
U intervize se cíle prolínají s těmi supervizními. Intervize však může být více zaměřena na vztahy a podporu spolupráce uvnitř týmu. Někteří zaměstnanci se mohou cítit lépe právě ve známé skupině ostatních kolegů.
Vyvrácení mýtů
Okolo aplikování těchto nástrojů panuje několik mýtů, které si hned vyvrátíme. Tato část článku je vhodná i pro začlenění těchto nástrojů do naší pedagogické praxe.
Mýtus č. 1: „Nepotřebuji žádný dohled!“
Nejčastější mýtus panuje okolo osobnosti supervizora. V supervizi máme všichni rovnocenný vztah, kdy odborník hovoří s odborníkem. Každý v tomto procesu je vzdělaným odborníkem pro určitou oblast. V žádném případě se nejedná o kontrolu, hospitaci či inspekční návštěvu. Mnohdy se může jednat o inspirativní setkání, ze kterých si všechny strany „něco odnesou“. Primárně se však jedná o podporu pracovního týmu ze strany supervizora.
Mýtus č. 2: „Naše škola si to z finančních důvodů nemůže dovolit.“
Některé organizace však poskytují supervizi ve školství zdarma. Dříve ji poskytovala organizace Člověk v tísni, v současné době například Učitelská platforma.
Mýtus č. 3: „Nemám žádné problémy s rodiči, dětmi ani kolegy. Nepotřebuji ji.“
Supervize či intervize se nemusí nutně zaměřovat pouze na problémové situace, ale sloužit k posilování dovedností a kompetencí. V rámci intervize se s kolegy můžete vzájemně inspirovat a vyzkoušet tak nové metody a postupy práce.
Neméně důležitým cílem je prevence syndromu vyhoření, což je problematika týkající se každého v pomáhajících profesích, ve školství obzvláště.
Mýtus č. 4: „Bude stačit, když se jednou za čas na setkání dostavím.“
U těchto nástrojů je nutná plynulost, pravidelnost a vybudování vztahu a důvěry k supervizorovi. Těžko si vytvoříme důvěru ke člověku, kterého vidíme 2x za rok. Nejčastěji se doporučuje setkání 1x měsíčně zhruba na 2-3 hodiny.
Toto časové ohraničení je vhodné dodržovat, jelikož z každého setkání může vyplynout informace či rada, kterou si každý začlení do svého pracovního procesu jinak.
Mýtus č. 5: „Co mi bude radit někdo, kdo nezná naši školu?“
V případě supervize do školy dochází odborník zvenčí, který samozřejmě nezná školu tak dobře jako ostatní vychovatelé. V tom však může spočívat jeho silná stránka, jelikož může poskytnout nový pohled na školní záležitosti.
Kvalitní intervize
K tomu, aby intervize v rámci školy dobře fungovala, je potřeba dodržovat několik pravidel:
- utvoření malých skupin, aby měl každý člen prostor pro vyjádření se
- komunikace o svých očekáváních
- stanovení si pravidel, která budou respektována (pravidelnost, doba trvání, právo „STOP“, apod.
- dobrovolné zapojení všech vychovatelů
- pravidelná závěrečná reflexe a zpětná vazba na konci každého setkání
Začlenění těchto nástrojů do praxe
Před začleněním těchto nástrojů do vaší školní praxe je důležité vychovatele pozitivně motivovat, jelikož tyto nástroje budou fungovat pouze, když se všichni členové budou aktivně zapojovat.
Vyhraďte si čas a prostor pro diskutování o mýtech, odpovězte na jejich dotazy (případně se odvolejte na supervizora, který by pro to mohl být kompetentnější) a proberte i vzájemná očekávání.
Při kontaktování supervizora je vhodné zmínit, že s takovouto spoluprací nemáte zkušenosti a uvítali byste uvedení do tohoto procesu pro všechny kolegy.
V intervizi se mohou členové z řad vychovatelů či vedení střídat. Nemusí vše záviset pouze na jednotlivci. Zájemci o tuto pozici se mohou dále vzdělávat v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v komunikaci, manažerských dovednostech či psychohygieně.
Jednou za čtvrtletí je vhodné naplánovat setkání ohledně zpětné vazby, ve kterém si zhodnotíte, jak se mění očekávání, jak funguje dynamika skupiny a celkově zhodnotíte uplynulou práci.
Bc. Kristýna Kapounková
