Psychodynamické aspekty vychovatelství: metakognice



Sdílet na sociálních sítích

V tomto díle se blíže podíváme na specifický termín metakognice. Metakognice je schopnost jedince přemýšlet o svých vlastních kognitivních procesech, tedy schopnost uvědomovat si, jakým způsobem přemýšlíme o myšlení svém i druhých lidí, a tedy i jakým způsobem řešíme problémy (jakým způsobem např. předvídáme). Tato vlastnost, která zahrnuje schopnost sebereflexe, kontrolu myšlení a emocí, je v současné psychologii považována za klíčový prvek nejen pro efektivní učení, ale i vytváření kvalitních vztahů s druhými lidmi. V kontextu psychodynamické teorie, která klade důraz na neuvědomované procesy a jejich vliv na chování, je metakognice vnímána jako významný faktor v psychickém vývoji a ve vytváření vztahů mezi jednotlivcem a jeho okolím, včetně vztahu mezi vychovatelem a dítětem.

Role vychovatele

Vychovatel v roli dospělé autority hraje klíčovou roli v rozvoji metakognice dítěte. Vzájemný vztah dospělého a dítěte je základem pro vývoj schopnosti dítěte rozpoznávat, reflektovat a regulovat své vlastní myšlení (a tím i emoce). V raném věku, kdy je dítě z velké části závislé na dospělých, vychovatel a dítě často procházejí složitými emocionálními interakcemi, jejichž účelem je ozřejmění různých vnitřních pochodů dítěte, které se vyvíjí z původně prožívaných téměř nediferencovaných emocionálních stavů do více propracovanějších s různými nuancemi. V psychodynamické teorii je kladen (tradičně) důraz na vztah dítěte k pečující osobě – matce, nebo později, v širším smyslu, k vychovateli, který může fungovat jako projekce vnitřních stavů (dítě se např. cítí frustrované kvůli tomu, že se mu něco nedaří, ale nedokáže si to uvědomit, a navenek tak může působit agresivně – dospělý, pokud nad situací více do hloubky nepřemýšlí, tak může reagovat pouze na projevovanou agresi). Pokud je tento vztah zdravý a stabilní, dítě si začíná vytvářet metakognitivní schopnosti tím, že se učí reflektovat své vlastní myšlení a pocity pomocí zpětné vazby od dospělého, čímž rozvíjí schopnost rozumět svým vnitřním stavům a potřebám.


Praktické strategie

Vychovatel může podporovat metakognici u dítěte několika způsoby, které mu pomáhají lépe porozumět svým myšlenkám, emocím a procesům rozhodování. Některé z těchto způsobů zahrnují:

  • Modelování metakognitivních strategií: Vychovatel může dítěti ukázat, jak sám přemýšlí o problémech nebo rozhodnutích. Například může nahlas vyjadřovat, jak hodnotí různé možnosti a jak se rozhoduje, čímž dětem ukáže, jakým způsobem reflektovat své vlastní myšlenky.
  • Používání otevřených otázek: Vychovatel může dětem klást otevřené otázky, které podporují hlubší přemýšlení. Otázky typu „Jak bys to mohl/a vyřešit jinak?“ nebo „Co ti pomohlo si to zapamatovat?“ vedou dítě k přemýšlení o svých emocích a způsobech řešení problému.
  • Poskytování pozitivní zpětné vazby: Chvála a povzbuzení, když dítě ukáže schopnost přemýšlet o svých myšlenkách a procesech, posiluje metakognitivní dovednosti. Vychovatel by měl uznat a ocenit, když dítě rozvíjí sebereflexi a učí se novým způsobům zvládání chování a emocí.

Závěr

Pohled psychodynamiky ukazuje, že metakognice je úzce spjata s emocionálními a kognitivními procesy, které jsou formovány v průběhu rané výchovy a vztahů s dospělými. Vychovatelé, kteří jsou schopni vytvářet bezpečné a podporující prostředí, kde děti mohou zkoumat své myšlenky, pocity a chování, napomáhají nejen rozvoji metakognice, ale i celkovému psychickému zdraví a emocionální vyrovnanosti. Důraz na empatii, porozumění a schopnost reflektovat výchovné metody podle individuálních potřeb každého dítěte tak přispívá k vytváření silného základu pro rozvoj nejen kognitivních schopností, ale i schopnosti samostatného myšlení a sebereflexe v dospělosti. V příštím díle si řekneme více o tzv. obranných mechanismech.

Mgr. et Mgr. Dagmar Halo


Reklama