V tomto článku se zaměříme na problematiku agrese a násilí u dětí. Agresivita v dětství představuje negativně laděné chování vůči druhému, ať už fyzicky nebo verbálně a může představovat výzvu napříč sociálními situacemi. Agresivní chování může zahrnovat slovní urážky, nadávky, bití, kopání anebo bitky. Mírná agresivita v raném dětství může být normální součástí vývoje v závislosti na závažnosti a frekvenci tohoto chování. Důležité je především přemýšlet o kontextu, v němž se agrese u dítěte projevuje.
Co způsobuje agresi u dětí?
- Nedostatečná kontrola impulzů a s tím spojená nízká frustrační tolerance: dítě může rychle pociťovat intenzivní emoce a reagovat dříve, než dokáže nad danou situací přemýšlet a promyslet své budoucí jednání.
- Problémy s regulací nálady: dítě může zažívat časté a intenzivní emoce a bojovat s tím, jak své emoce regulovat.
- Špatné sociální dovednosti při řešení konfliktů: dítě se ve svém věku zatím nenaučilo dovednosti potřebné pro řešení konfliktů s respektem.
- Nápodoba: dítě mohlo být svědkem opakované agrese jako způsobu řešení konfliktu, často tomu bývá v rodinách, kde jeden z rodičů projevuje agresi velmi často a bez schopnosti sebereflexe.
- Neschopnost vyjádřit pocity: dítě nemusí mít verbální schopnost podělit se o to, co potřebuje nebo prožívá, může tedy jednat agresivně, aby naplnilo své potřeby a získalo, co potřebuje.
Řešení agrese u dětí
Vytvořte tabulku „žádoucího“ slušného chování a způsob odměny za to, když agresivní dítě dokáže na svých projevech agrese pracovat. Udělejte si seznam 2 až 3 typů chování, která jsou opakem agrese, které by dítě mohlo uplatňovat – může to být pro dítě užitečná „korektivní zkušenost“. Snahu dítěte měnit své chování průběžně odměňujte, odměnou může být i „obyčejná“ pochvala.
S mladšími dětmi lze pracovat pomocí hry či pohádkových příběhů a předčítání o dovednostech zvládání vzteku. Výhodou společného čtení příběhů (také nazývaného biblioterapie) je, že se dítě může učit hodnotám a vzorcům chování zprostředkovaně. To znamená, že může vidět příběhové postavy z odstupu a identifikovat se s nimi, aniž by se muselo přímo zabývat svým chováním. Taková strategie může být výhodná právě v případech, kdy je těžké pro děti změnit své chování.
Můžete mít vyhrazený prostor, kam mohou děti jít, pokud se potřebují uklidnit. V tomto prostoru můžete mít pomůcky, které může dítě použít ke zklidnění (různé gumové míčky, balónky, výtvarné potřeby, nebo třeba i boxovací pytel).
Pracujte s dětmi na rozvíjení seberegulačních dovedností (dechová cvičení, aktivity rozvíjející komunikační dovednosti – např. tzv. deník pocitů, kam děti mohou zapisovat své pocity, nebo je jinak výtvarně ztvárňovat, různé hrané scénky, při kterých se děti učí reagovat atd.).
Můžete si vytvořit své vlastní kolo emocí, kam napíšete několik názvů emocí a příklady, za jakých okolností, se takto můžeme cítit. Děti si mohou prostřednictvím tohoto kola představit a pochopit své vlastní emoce.
Když se vychovatelé setkají se vzdorným, vzteklým nebo agresivním chováním u dítěte, zejména pokud se chování opakuje, může být snadné označit dítě jako „opoziční“ nebo jednoduše „problémové dítě“. Dítě se tak může zaplést do spirály návyků, z nichž velmi těžko vede cesta ven. Označit dítě jako „problémové“ nebo „obtížné“ přináší možná momentální úlevu, k dlouhodobějšímu výchovnému efektu však vedou jiné cesty. Vždy existuje základní příčina, která je základem problematického chování, a s tou je při řešení obtíží potřeba pracovat.
Mgr. et Mgr. Dagmar Halo
