V tomto článku pokračujeme dílčím tématem zaměřujícím se na duševní zdraví dětí. Konkrétně se zaměříme na projevy sebepoškozování a sebevražedných úvah, které velmi často souvisí s úzkostnými a depresivními stavy, jež jsme zmínili v minulém díle. Poslední průzkumy ukazují, že se sebepoškozuje až 15% dětí. Téma je tedy velice aktuální napříč vzdělávacími institucemi.
Sebepoškozování je úmyslný akt nějaké formy poškození sama sebe. Jedinec ho často používá jako prostředek ke zvládání obtížných emocí nebo jako způsob sdělování úzkosti, kterou sám nedokáže jinak pojmenovat. Ač se sebepoškozování liší od sebevražedného chování, někteří lidé, kteří se sebepoškozují, mají rovněž sebevražedné myšlenky. Sebevražedné myšlenky jsou úvahy, že život nestojí za to žít. Nevedou automaticky k sebevraždě nebo pokusu o ni, vždy by ale měly být brány vážně. Velmi pravděpodobně se sebepoškozováním začnou děti, které mají například nízké sebevědomí, pocit beznaděje, zbytečnosti, neúspěchu a ztráty smyslu života, což souvisí dále s problémy se zapadáním do kolektivu nebo s vrstevníky obecně. Často také hrají roli dědičné sklony a rodiče, jež sami trpí určitými duševními obtížemi.
Projevy sebepoškozování mohou být podobné známkám fyzického nebo jiného týrání. Proto je důležité odlišit, zdali si zranění způsobuje dítě samo, nebo mu je způsobil druhý člověk. Častými způsoby sebepoškozování jsou:
- řezání či pálení se
- předávkování léky či jinými látkami
- cílené úrazy (např. bouchání rukama či hlavou o zeď)
Sebepoškozování může mít celou řadu funkcí v lidské psychice, nejčastěji však sebepoškozování a sebevražedné proklamace slouží k tomu, aby dítě:
- snížilo vnitřní napětí
- zvládlo emocionální rozrušení
- poskytlo si fyzický pocit bolesti k odvedení pozornosti od emocionální bolesti
- vyjádřilo emoce, které neumí jinak formulovat
- potrestalo se za něco, co je podle něj chybou
- získalo péči od ostatních, jelikož se mu jí buď nedostává, nebo si o ni nedokáže říct jinak
Strategie přístupu k dětem, které se sebepoškozují, nebo mají sebevražedné sklony vyžaduje zkušenost s určitými konkrétními postupy, které dokážou dítěti pomoci náročnou situaci zvládnout. Často k získání těchto základních strategií mohou posloužit různě dlouhé kurzy krizové intervence. Shrňme si základní návodné otázky, které se v každodenní péče o děti, dají aplikovat:
- „Zajímalo by mě, kvůli kterým věcem máš chuť si ublížit.“
- „Někdy se lidé sebepoškozují jako způsob, jak zvládat silné a obtížné pocity nebo emoce. Zajímalo by mě, jestli to není důvod, proč si ubližuješ ty.“
- „Vím, že lidé se sebepoškozují z mnoha různých důvodů a často při tom zažívají řadu různých emocí. Mohl/a bys mi pomoci pochopit, co tě vede k sebepoškozování?“
Pokud zjistíte, že se dítě sebepoškodilo nebo má sebevražedné myšlenky, a je potřeba jednat:
- zachovejte klid
- pokud máte vážné podezření o zdraví dítěte, volejte RZS a dodržujte pravidla první pomoci
- při podezření na předávkování můžete zavolat na tzv. toxikologickou linku (+420 224 919 293 nebo +420 224 915 402), kde Vám poradí, zdali se jednalo o toxickou dávku a jak postupovat
Závěrem je opět potřeba dodat, že starost o psychické zdraví dětí a dospívajících ve školských zařízeních by měl mít na starosti buď školní psycholog či výchovný poradce. Strategie, jakými se lze postavit ke zjištění, že se dítě sebepoškozuje či má myšlenky na sebevraždu, jsou však nezbytné pro jakoukoliv profesi zabývající se péčí o děti a jejich výchovou. A rovněž si připomeňme, že není naší povinností vyřešit všechna dětská trápení, ale můžeme svým příkladem ukázat, že i nepříjemné a zdánlivě bezvýchodné situace mají svá řešení. V příštím díle si povíme více o tématu poruch příjmu potravy.
Mgr. et Mgr. Dagmar Halo
