Mezi pedagogickými pracovníky může být nuda často chápána jako nežádoucí jev, může se jevit jako synonymum nečinnosti, pasivity či ztráty kontroly nad skupinou. Z vývojově-psychologického hlediska však představuje významný regulační moment, ve kterém dochází ke zvýšené aktivaci vnitřních zdrojů dítěte.
Z pohledu psychologů je nuda stav snížené vnější stimulace, který vyvolává vnitřní napětí. Pokud není okamžitě saturováno externím podnětem, dítě je nuceno:
- aktivovat představivost,
- hledat vlastní iniciativu,
- strukturovat čas,
- regulovat frustraci a
- navazovat sociální interakci.
V 21. století se děti nachází v prostředí permanentní stimulace, a právě přesycení podněty oslabuje schopnost samostatné iniciace činnosti. Absence řízeného programu proto může být vnímána jako ohrožující proto, že tuto kompetenci některé děti dlouhodobě nepotřebovaly.
V dnešním článku se podíváme na to, že vědomě zařazovaná nuda není rezignací na pedagogickou činnost, ale prostředkem k podpoře vyšších kognitivních procesů.
Nuda jako diagnostický a preventivní nástroj
Nestrukturovaný čas poskytuje vychovateli
možnost sledovat osobnostní charakteristiky i vztahovou dynamiku skupiny. Může se tak zaměřit na pozorování toho:
- kdo iniciuje hru,
- kdo vyhledává vedení,
- kdo reaguje frustrací,
- kdo dominuje,
- kdo se izoluje.
Další významnou funkcí je využití jako preventivního nástroje, kdy se děti učí pracovat s napětím dříve, než se přemění v konfliktní nebo rizikové chování.
Když je překážkou perfekcionismus
Důležitost sebereflexe v pomáhajících profesích je nezpochybnitelná. Pro některé vychovatele může být vědomé zařazování nudy náročné. Jedná se o pracovníky s vysokou potřebou kontroly, struktury a výkonu.
Perfekcionisticky orientovaný vychovatel může interpretovat nudu jako profesní selhání, neustále se snažit maximalizovat efektivitu času, cítit úzkost při neplánování/neaktivitě či vnímat ticho jako ohrožení autority.
V tomto případě je však velmi zásadní rozlišit pasivitu a pedagogický záměr. Pokud je nestrukturovaný čas vědomě vymezen a reflektován, nejde o rezignaci či „plýtvání času“.
Doporučení pro práci se sebou:
- Přerámování významu
Sepište si a umístěte na viditelné místo, co vše dětem vědomě nestrukturovaný čas může přinést. Zkuste postupně nahlížet na situaci tak, že nuda není nutně cosi negativního, ale poskytuje prostor pro samostatnost.
- Postupná expozice
Buďte k sobě laskaví. Začínejte malými krůčky – krátkými intervaly (cca 5–7 minut) a postupně je prodlužujte.
- Vědomé pozorování místo zasahování
Vžijte se do nové role, není to tak, že jste si chtěli odpočinout od přímé práce s dětmi, ale zkuste si stanovit roli „mapujícího pozorovatele“.
- Reflexe a zase ta reflexe
Klíčové je, že tento čas je vědomě řízen ze strany vychovatele, pozorujte u sebe: Co vzniklo spontánně? Co bych svou intervencí zastavil? Stejně tak můžete reflektovat i s dětmi, co jim tento čas poskytl a jak se cítily.
U vychovatelů velmi orientovaných na výkon se může jednat o tzv. „běh na dlouhou trať“, avšak mějme na paměti, že vychovatel, který unese nestrukturovaný prostor, modeluje dětem schopnost tolerovat nejistotu a podporovat kreativitu, čímž rozvíjí klíčovou kompetenci pro další život dětí.
Praktické tipy: Aktivity plné nudy
V praktické části jste zvyklí na konkrétní postup a různá doporučení u daných aktivit. Dnes se bude jednat o jiný typ aktivit, které je opět vhodné přizpůsobit konkrétní skupině dětí.
Cílem těchto aktivit určitě není vyvolat chaos, ale poskytnout dětem prostor pro kreativitu a samostatnou organizaci činností. Důležité však je, aby bylo dodrženo několik podmínek:
- před samotnými aktivitami si společně s dětmi stanovíme pravidla bezpečí
- samotná „nuda“ musí mít jasně vymezený čas
- vychovatel je v roli pozorovatele, ale také podpory pro děti s oslabenou seberegulací
„Laboratoř prázdného času“
- Vychovatel dětem poskytne 15 minut volné aktivity (jak bylo výše zmíněno s předem stanovenými bezpečnostními pravidly).
- Může využít grafické znázornění otazníku/přemýšlejícího smajlíka či nápisu na tabuli „Co se v 15 minutách může dít?“
- Pedagog neiniciuje, pouze sleduje proces vzniku aktivit.
- Po uplynutí tohoto času v komunitním kruhu reflektujeme, co děti vymyslely, jak se cítily, co je zaujalo, apod.
„Stůl plný věciček“
- Vychovatel umístí na stůl kombinaci netradičních předmětů (provázky, kancelářské sponky, krabice, látky, šišky).
- To vše proběhne před očima dětí, a to bez instrukcí.
- Materiál má podněcovat divergentní myšlení.
- Vychovatel opět pozoruje proces (role dětí ve skupině, nápady, apod.).
- Po nějaké době opět společně reflektujeme dojmy z aktivity a další nápady, jak by materiál šel ještě využít.
„Tichá půlhodinka“
- Vychovatel (např. po obědě) vytvoří ztišené prostředí bez hudby a bez verbálních instrukcí.
- Děti jsou tak vedeny ke klidnějším aktivitám dle volby (mohou kreslit, psát, stavět nebo jen pozorovat).
- Úkolem vychovatele je minimalizovat verbální vstupy. Je tak možné, dle věku dětí, trénovat prstovou abecedu/ využití gest či krátkých scének.
„Nedokončený svět“
- Vychovatel před dětmi zhruba uprostřed místnosti ponechá rozestavěnou konstrukci (např. několik židlí jako základ stavby).
- Aktivita opět proběhne bez instrukcí.
- Úkolem vychovatele je sledovat, jaký význam skupina situaci přiřadí a jak budou děti komunikovat.
- Po aktivitě opět společně reflektujeme pocity a myšlenky dětí a můžeme poté vyzkoušet obměnu – domlouvat se na dokončení stavby pouze pomocí gest.
„Pozorovací mise“
- Vychovatel dá dětem zadání: „Všimni si dnes něčeho, čeho sis ještě nikdy nevšiml.“
- Opět pokyn již více nerozvíjí.
- Následuje společná reflexe – předvedení pantomimou, kresba, popis ve dvojicích a společné sdílení.
Závěr
Vědomě kultivovaná nuda představuje pedagogicky hodnotný prostor pro rozvoj autonomie, kreativity a sociálních kompetencí. Ze strany vychovatele vyžaduje schopnost unést nejistotu, snížit míru kontroly a důvěřovat vývojovým procesům.
V době nadměrné stimulace může být právě regulované „nicnedělání“ jednou z nejúčinnějších forem podporujících psychickou odolnost dětí.
Přeji, ať se Vám společně s dětmi „hezky nudí“.
Mgr. Kristýna Kapounková
