Na úvod se dovoluji pozastavit u termínu „ADHD“. Jedná se o neurovývojové onemocnění, vrozenou poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Zkratka vznikla z anglického „attention deficit hyperactivity disorder“. K diagnostice jsou používány kritéria dle MKN-10. Mezi nejčastější projevy řadíme: nepozornost, nadměrnou aktivitu a impulzivnost.
Chvíli ještě zůstanu u této terminologie. V nadpisu článku je záměrně zvýrazněna předložka „s“, a to proto, abychom nezapomínali na to, že stále pracujeme S ČLOVĚKEM, S DÍTĚTEM, nikoliv s nemocí či poruchou. Samozřejmě musíme přihlížet ke specifickým spotřebám a rozumět různým projevům chování, které by neměly být zaměňovány s „nevychovaností“, avšak mějme na paměti, že se jedná o živou bytost se svými projevy.
Pokud k dítěti přistupujeme individuálně a bez nálepkování, jistě uznáme, že nelze sepsat univerzální postup a návod, jak s dětmi s tímto znevýhodněním pracovat. V dnešním článku Vám nabídnu různé osvědčené tipy, avšak vztah a aktivity „na míru“ dítěti, se kterým pracujete, nejlépe vytvoříte vy sami.
Komunikace
V mnoha internetových diskuzích se objevují názory jako: „No jo, adéhádé má dnes každý druhý. Je to častá výmluva pro to, že si rodiče neumí vychovat své dítě“, apod. Proto je důležité nechat i samotné dítě mluvit o svých pocitech a vysvětlit své činy. Mnohdy zjistíme, že za tím, co někteří nazývají nevychovaností, je mnohem více.
K tomu, aby s Vámi dítě sdílelo své pocity a prožitky, je nezbytné navázat vztah. Pro spoustu lidí (i dospělých) je těžké verbálně komunikovat o tom, jak se cítí. Doporučuji tedy využívat prvky neverbální komunikace. Nechte dítě, ať své pocity vyjádří tak, jak je mu to blízké – výtvarně, tanečně, rapem či komunikací s plyšovým kamarádem.
Neverbální komunikace je také skvělým pomocníkem pro vytvoření výše zmíněného vztahu mezi dítětem a pedagogem. Nezapomínejte svá slova doprovázet i úsměvem či letmým dotekem (se souhlasem, samozřejmě).
Nutností je vaše autentičnost. Za dobu své praxe mohu říci, že děti mají „šestý smysl“ na to poznat, co se doopravdy odehrává.
Řád, řád a zase řád
K tomu, aby se dítě mohlo soustředit a cítilo se bezpečně, potřebuje pevný řád a strukturu. Toto se týká samozřejmě i domácího prostředí, je tedy vhodné komunikovat aktivně s rodiči dítěte. Je pro něj důležité, aby vědělo, co může/nemůže a co se očekává. Doporučuje se tedy používat krátké a jasně formulované požadavky či instrukce.
Důležité je také nastavení jasných pravidel, které jsou stěžejní pro výše zmíněný řád. U tvorby pravidel je nezbytné, aby děti byly součástí tohoto procesu. Vychovatel samozřejmě může některá pravidla navrhnout, ideálně však děti k tomuto dovede. Zásadní je, aby si děti mohly stanovit pravidla, která jsou pro ně důležitá. No a nakonec je vhodné nějaké znázornění. Formu bychom měli nechat opět na dětech s přihlédnutím na silné stránky daného dítěte.
Podobně si můžete znázornit režim ve školní družině, aby dítě vždy vědělo, co bude následovat. Nezapomeňte také s dětmi mluvit o plánovaných změnách v režimu – o akcích, apod.
Seznámení se
Kromě komunikace je také stěžejní seznámení se zákonnými zástupci dítěte. Můžete se domluvit na způsobu komunikace (např. týdenní zprávy ohledně práce v kolektivu, toho, co se povedlo i nepovedlo, apod.). Na prvním místě by měly být samozřejmě pozitivní zprávy.
V rámci školní družiny si můžete všimnout potencionálních zájmů dítěte, o čemž můžete zákonné zástupce informovat. Každé dítě potřebuje zažít úspěch a mít aktivitu, u které se odreaguje od školy a dalších povinností.
Na nás, pedagogických pracovnících, je, abychom rodinu přijali takovou jaká je a posílili její zájem o dítě. Nesnažíme se o nějakou radikální změnu názorů či přístupů rodiny. Stejně jako u dětí, i u zákonných zástupců je potřeba si získat důvěru.
Nadpis této podkapitoly je záměrně velmi obecný, jelikož další osobou, se kterou byste se měli seznámit a být v kontaktu, je určitě pedagog dítěte, především třídní učitel. Společně si můžete předávat různé tipy a poznatky o dítěti. Podobně tak i se školním speciálním pedagogem.
Dalším bodem, se kterým byste se měli seznámit, je plán pedagogické podpory či zpráva z pedagogicko-psychologické poradny a podpůrnými opatřeními.
Nepřijatelné chování
V situacích, kdy dojde k nevhodnému chování bychom měli mít na paměti, že se nejedná o naše selhání či dokonce útok na naši osobu, ale spíše o nějaký signál. Nemělo by docházet ke křičení či udělení trestu v afektu. Samozřejmě, že se to někdy může stát, jelikož chybovat je lidské, ale neměli bychom zapomínat na otevřenou komunikaci s dítětem a s přihlédnutím k věku dítěte mu svou reakci adekvátně vysvětlit.
Výtkou v afektu můžeme často ublížit dětskému sebevědomí i vzájemnému vztahu. Oproti pokárání klidným, tichým a rozhodným hlasem, se výtky v afektu jeví jako bezvýznamné.
Nikdy by však nemělo dojít k vyloučení z nějaké společné akce či aktivity. Takovýto zákaz naopak špatné chování podnítí.
Tip! Nezapomeňte se před reakcí na jakékoliv nepřijatelné chování zhluboka nadechnout a rozmyslet si následující postup. V situaci, kdy cítíte, že je toho na Vás už moc, se nezapomeňte obrátit na kolegy, školního speciálního pedagoga či psychologa, Linku pro rodiče a školu (116 000) či školské poradenské zařízení (např. pedagogicko – psychologickou poradnu).
V příštím článku, jež naváže na téma tohoto článku, se zaměříme na akceptaci, psychohygienu, vzdělávání v této oblasti a další tipy.
Bc. Kristýna Kapounková
