V novém díle se nyní zaměříme na obtíže spojené s jídlem u dětí ve školách a školních družinách. Nebudeme hovořit pouze o specifické diagnostické kategorii onemocnění poruch příjmu potravy, nýbrž nahlédneme do problematiky v širším kontextu obtíží spojených se stravováním u dětí, které k nim mohou přispět.
Výchovné instituce mohou pozitivně přispět k budování a přijetí zdravého životního stylu dětí a mladistvých. Mohou pomoci ve vytváření příznivého prostředí, ve kterém si děti budou moci osvojit zdravý vztah ke svému tělu, psychice ale rovněž společnosti jako celku obecně.
Druhy obtíží spojených s jídlem u dětí
Nutričně vyvážená strava je nezbytná po celý život a je zajištěna pravidelnou konzumací různých zdravotně nezávadných potravin. Zdravé stravovací návyky osvojené v dětství a dospívání poskytují pevný základ pro postoje a chování k jídlu a stravování v pozdějším životě. Špatné stravovací návyky osvojené v raném věku je obtížné změnit a mají velmi často škodlivý účinek na dlouhodobé zdraví.
Obtíže spojené s jídlem u dětí mohou mít různé formy. Společnými kritérii vedoucími k obtížím ve stravování u dětí většinou bývá např. strach z jídla a přibírání na váze či naopak nadměrné zaujetí jídlem, nadměrná kontrola svého těla, jeho hmotnosti a tvaru nebo změny nálad. Samozřejmě se může jednat i o somatické obtíže a projevy různých druhů jiných onemocnění. Níže jmenujme příklady obtíží, které mají souvislost s psychikou dítěte:
- Restrikce jídla: dítě nejí např. v důsledku depresivní epizody, nebo odmítá stravu z jiných důvodů (zavedená rutina, strach z konzumace určitých potravin).
- Nadměrná konzumace jídla: dítě jí nadměrně v důsledku emoční dysregulace (přejídání jako forma zvládání stresu a nezpracovaných emocí).
Tyto obtíže, jak již bylo řečeno výše, se mohou za určitých okolností rozvinout do podoby poruch příjmu potravy. Nejznámějšími jsou mentální anorexie, která je obvykle spojena s restrikcí jídla a mentální bulimie, která je obvykle spojena s nadměrnou konzumací jídla. U obou těchto onemocnění se mohou objevovat epizody hladovění, ale i přejídání, a především obrovské pocity viny a zkreslené vnímání vlastních tělesných proporcí. Určení konkrétní diagnostické kategorie je na odborníkovi z řad klinických psychologů a psychiatrů.
Přístup k dítěti s podezřením na obtíže ve stravování
Děti často mohou zpočátku referovat o určitých obtížích (jako např. vztahové nebo jiné školní obtíže) bez návaznosti na téma obtíží s jídlem a stravováním. Někdy bývají změny natolik viditelné (především, když dítě výrazně zhubne), že si obtíží nelze nevšimnout. Nicméně přímý, ale přesto citlivý přístup může být velmi nápomocný. Děti často mohou mít potíže se se svými obavami svěřit, nebo ani nedokážou přesně vyjádřit to, co je trápí. Avšak povzbuzení k tomu, aby dítě vyhledalo spolu s rodiči odbornou pomoc, může být prvním krůčkem k řešení mnohdy rozsáhlého a závažného problému. Zde některé z výroků, které lze zvolit:
- Všiml/a jsem si, že nejsi poslední dobou sám/sama sebou, mohu ti nějak pomoct?
- Je všechno v pořádku, trápí tě něco doma nebo ve škole?
- Potřeboval/a by sis o něčem promluvit? Vidím na tobě, že se necítíš dobře.
Závěrem už snad můžeme jen dodat, že tak jako v ostatních případech, o kterých jsme psali, je potřeba informovat na prvním místě rodiče a zjistit okolnosti vzniku obtíží. Výchovná instituce může rodinu povzbudit ve vyhledání další odborné pomoci a návazné péče. Ač je úloha prostředníka složitá, současně je velice žádoucí a neměli bychom promarnit příležitost všimnout si případných obtíží již na jejich začátku. V dalším díle si povíme více o diagnóze ADHD a obtížích s ní spojených.
Mgr. et Mgr. Dagmar Halo
