V minulém článku jsme si vysvětlili pojem ADHD a nastínili jsme si základní principy pro práci s dětmi s ADHD. V dnešním článku si rozšíříme další tipy pro efektivní práci s těmito dětmi.
Akceptace
Potřeba sounáležitosti, uznání a lásky je znázorněna již v Maslowově pyramidě potřeb (1943) a týká se samozřejmě i dětí s ADHD, možná právě kvůli vnímané odlišnosti o to více.
Prvotně bychom my pedagogové měli přijmout fakt, že každé dítě je jiné, vyrůstá v jiném prostředí a podmínkách a tyto rozdíly se promítají do chování a řešení různých sociálních situací mezi dětmi.
K této akceptaci druhých bychom měli vést i děti. Nejprve můžeme děti nechat uhádnout, zda ve škole najdou naprosto stejného člověka. Poté se od vzhledové stránky můžeme přesunout k tomu, že ani vlastnostmi a zkušenostmi nenajdeme úplně stejného člověka. Každý z nás je originál a proto není na místě se někomu smát za odlišný vzhled či chování. Následně můžeme děti nechat, aby popsaly, jak se asi cítí někdo, komu se ostatní smějí za jeho odlišnost. Nakonec se můžeme vrátit ke stanoveným pravidlům a připomenout si, že si to ve družině chceme udělat pro všechny hezké a příjemné.
Psychohygiena
Již v prvním díle tohoto článku jsem zmínila různé osoby či kontakty, na které se v případě nedostatku sil můžete obrátit.
Práce s dětmi s ADHD může být stresující. Může se stát, že trvá delší dobu než se projeví nějaký pokrok, a proto je vhodné podpořit svou psychiku.
Formou psychohygieny mohou být společná setkávání pedagogických pracovníků a vzájemné sdílení svých starostí i účinných tipů, a to jak na škole, kde působíte, tak i v rámci širšího okruhu – např. na různých seminářích. K tématu vzdělávání se však dostaneme ještě níže.
Nebojte se říci si o metodickou podporu speciálním pedagogům/psychologům z pedagogicko-psychologické poradny či z vašeho školního poradenského pracoviště.
Nezapomínejte i na sebe a na to, že abyste měli trpělivost na práci s dětmi, potřebujete také „dobít baterky“. Pravidelně si tedy dělejte chvilky pro sebe, věnujte se svému koníčku a obklopujte se lidmi, které máte rádi.
Další vzdělávání v této oblasti
Správný pedagogický pracovník by se nikdy neměl přestat vzdělávat, a to i v oblasti specifických potřeb, jelikož se stále objevují nové přístupy a metody.
Ať už si zvolíte klasický seminář, webinář či letní školu, přináším Vám několik osvědčených tipů pro samostudium:
- facebookový blog matky dítěte s ADHD
- Centrum pro rodinu a sociální péči – ADHD: neklidné děti poskytující vzdělávací akce, poradnu a několik zajímavých článků
- Tygří knihy seznamující se světem dětí s ADHD
- Manuál pro rodiče a učitele: Šest kroků ke zvládnutí ADHD
- Kniha ADHD: Krok za krokem
- Kniha: Co by Vaše dítě s ADHD chtělo, abyste věděli
- Pracovní listy: Školák s ADHD – vztahy a sociální dovednosti
- Článek pro rodiče dětí s ADHD
- Záznam webináře – kazuistický webinář k tématu ADHD
- Radio Wave: rozhovor o neklidných dětech
Relaxace
Jelikož děti s ADHD často vnímají mnoho podnětů najednou a mají potíže se soustředěním se pouze na jeden, je vhodné zařazovat častěji pauzy a pozornost věnovat i relaxaci.
Vytvořte si ve školní družině „relaxační koutek“ s pohodlným sezením a nabídkou klidových činností – např. poslech hudby do sluchátek, knihy, míč na mačkání a uvolnění tenze, gumová zvířátka, apod.
Dalším takovým místem může být místo na „vybití se“ – žíněnka, boxovací pytel, apod. Samozřejmě nesmíme zapomínat na důležitost bezpečnosti a ochrany zdraví.
Veďte také děti k záměrné práci s dechem, samozřejmě postupně a úměrně věku. Pro začátek můžete vyzkoušet:
- opakované zatínání a povolování svalů
- pozorování a vnímání zvuků v přírodě
- představu klidného místa
- vybití napětí do polštáře či boxovacího pytle
- poslech relaxačních zvuků
Je vhodné vypozorovat, kdy dítě s ADHD potřebuje relaxační chvilku, abychom předešli přetížení. Důležité je také střídání činností, aby zatížení nebylo pouze jednostranné.
S dítětem bychom o důležitosti relaxace měli mluvit, zjistit co mu funguje například v domácím prostředí a dále to přetlumočit i ostatním jeho pedagogům.
Závěrem
Dítěti by neměla být věnována přílišná pozornost navíc, aby se necítilo „horší“ než ostatní. Zároveň je však důležité znát jeho potřeby a zájmy a průběžně je využívat. Nezbytná by také měla být empatická komunikace s rodiči a spolupráce se širším týmem odborníků (učiteli, speciálním pedagogem na ZŠ a školským poradenským pracovištěm).
Klíčová je snaha zabránit pocitu méněcennosti, zařazování kratších aktivit, dodržování určitého řádu, k čemuž můžeme využít například piktogramy. Necháváme dítě vysvětlit své činy, určitě ho nevyřazujeme z akcí. Nabízíme široké možnosti vyjádření – nikoliv pouze verbální.
Samozřejmě bychom neměli zapomínat na lidský přístup, chválit, udržovat oční kontakt a vytvářet bezpečné prostředí (nejen pro děti s ADHD).
Bc. Kristýna Kapounková
