Hra a pohádky jsou stále nedílnou součástí života dětí v mladším školním věku. I když s nástupem do školy přichází povinnosti a soustředění se na výuku, neměli bychom hru dětí tohoto věku upozaďovat. Potřeba obklopovat se pohádkovými příběhy a fantazijním světem u dětí nástupem do školy nekončí. Stále si chtějí hrát na princezny, krále a především na akční hrdiny. Pohádkové příběhy dětem přináší radost, ale také ponaučení.
Samozřejmě velmi záleží na tom, jakou pohádku či pohádkový příběh vybereme. Vhodné jsou lidové pohádky. Mají jednoduchý, ale dynamický děj, dobrou čitelnost postav. Jejich jednoduchá struktura a pevný řád, dává dětem pocit bezpečí a jistoty. U autorských pohádek musíme brát v potaz osobnost a styl autora a udělat si rozbor literárního textu, tedy tematickou, kompoziční a jazykovou strukturu (viz příklad rozboru níže). Doporučuji také pohádky od Miloše Macourka, Daisy Mrázkové či Olgy Hejné.
Klasické lidové pohádky
Často se setkávám s názorem, že klasické lidové pohádky jsou pro děti příliš drsné a na sociálních sítích se na toto téma vedou dlouhé diskuze (někdy jsou však autoři příspěvků brojící proti klasickým pohádkám drsnější než autoři samotných pohádek). Doporučuji přečíst si článek od Mgr. Pavly Koucké – Význam pohádek
Výhodou zpracování lidových pohádek pro DV je, že děti v tomto věku už většinu těchto pohádek dobře znají. Nebojte se tedy s dětmi pustit do prozkoumávání pohádky z různých úhlů pohledů a klidně si dovolit zakončit pohádku úplně jinak, než je v knize. Takže vlk nakonec neskončí s břichem plným kamení ve studni, ale jako hlídací pes (mj. tuto variantu konce navrhla skupina dětí, která ještě neznala pohádku Tři bratři). A nebo dokonce zjistíte, že dědek z Perníkové chaloupky nebyl zlý, ale pouze strašně hladový. Babka mu ten den neuvařila a perníku už měl po krk, a když zjistil, že kolem chalupy mu pobíhají další dva hladovci, chtěl je pozvat do města na pizzu, jenže jak měl naštvaný výraz, děti se ho lekly a začaly před ním utíkat….. Zkrátka dětská fantazie je neuvěřitelná. Děti v tomto věku si všední realitu života rády projektují do pohádkových příběhů či fantazijní hry, což je úplně přirozené a pro jejich další vývoj velmi důležité. Klidně jim dopřejte letět za sedmero hor a sedmero řek vrtulníkem.
Příklad rozboru autorské pohádky pro DV
Protože v příštích týdnech v této rubrice budu uvádět inspiraci k lekcím DV na motivy knihy Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem od autorky Ester Staré, zveřejním zde jako příklad vlastní rozbor této knihy. Samozřejmě, že při tvorbě lekce běžně takovýto rozbor nepíšu, uvádím ho zde pouze proto, aby bylo zřejmé, na co je potřeba při pročítání knihy myslet. Je dobré si však bodově vypsat alespoň postavy a jejich charaktery, nebo seznam prostředí ve kterém se postavy pohybují, hlavní a vedlejší témata apod.
Autorkou pohádkového příběhu Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem je speciální pedagožka a logopedka Ester Stará, ilustrátorkou je Martina Matlovičová. Knihu vydalo nakladatelství 65. pole v Praze roku 2012. V roce 2013 získala dvakrát první místo v ocenění Zlatá stuha za výtvarnou a literární část v kategorii mladší děti.
Tematická složka
Příběh sleduje dvě prasátka, která se vydají daleko od svého domova hledat radost a štěstí v podobě blýskavého prasátka. Jejich cesta prochází lesem, hlučným městem, strašidelným lesem a končí na vrcholu kopce, kde objeví to, co hledala, vlastní domov. Na jejich dobrodružné cestě potkávají postavy s různými charakterovými vlastnostmi. Hlavní hrdinové tak objevují svět i s jeho obyvateli, který ještě neměli možnost poznat. V příběhu se objevuje téměř filozofické téma hledání životního štěstí. Dalším tématem jsou mezilidské vztahy vyjádřené přes antropomorfní postavy.
Postavy – Hlavními hrdiny jsou prasátka Chrochtík a Kvikalka. Chrochtík je klidný, spokojený, spíše pohodlný, ale velmi obětavý. Kvikalku se snaží podporovat a chránit. Kvikalka je pracovitá, starostlivá, zvídavá, touží poznat něco nového. V příběhu se vyskytuje mnoho dalších vedlejších postav, například vlídní sousedé, moudrá sova nebo zlý vlk.
Prostředí – Putování prasátek s sebou přináší i různorodost prostředí. Začátek děje se odehrává v jejich domově na kraji vesnice. Putují dnem i nocí, lesem, horkou loukou, špinavým a hlučným městem, strašidelným lesem a na konci příběhu se vrací do známé krajiny, svého domova. Příběh je zasazen do teplého ročního období, prasátka však na své cestě také zmoknou.
Kompoziční složka
Kompozice je jednoduchá a chronologická, děj má přirozený sled událostí. Příběh by se dal rozložit do několika sekvencí, podle toho, kde se hrdinové na své cestě vyskytují. Začátek cesty, cesta lesem, cesta městem, cesta z města, návrat domů.
Jazyková složka
Na stránkách je minimum textu, důraz je kladen na velkoformátové ilustrace. Strukturovaný text je doplněn komiksovými bublinami. Některá slova, slovní spojení či krátké věty jsou v textu velká a výrazná, což může zaujmout začínající čtenáře. Autorka používá krátké jednoduché věty a souvětí, pro děti lehce pochopitelné. V příběhu se střídá vypravěčská řeč s řečí přímou. U některých zvířat autorka v dialogu podtrhuje jejich přirozený zvuk, který vydávají (například u sovy prodlužuje dvojhlásku ou „cestouu dlouuhouu“).
Příběh Chrochtíka a Kvikalky v pěti dnech
Jak už jsem zmínila, v příštích dílech zde budu uvádět příklady lekcí DV na motivy příběhu Chrochtíka a Kvikalky. Příběh je rozložen do pěti lekcí (pěti dnů), které jsem osobně vedla s dětmi v různých skupinách (v klasické mateřské škole, v lesní MŠ, v 1. a 2. třídě ZŠ i táborové skupině). Přestože příprava byla stále stejná, případně jen těžší úkoly pro starší děti, každá lekce měla jiný zajímavý průběh, vždy záleží na dané skupině dětí a na vaší ochotě improvizovat. Nechte se inspirovat a příběh si klidně zpracujte například jako týdenní projekt.
Bohuslava Zemanová
