Mikuláše si dnes každý ihned spojí s čertem, andělem a především nadílkou. A víte, kdo byl svatý Mikuláš? Určitě o něm znáte nějaký příběh. Vypráví se spousta legend, ale historicky doložených dat mnoho není. V každé legendě však svatý Mikuláš vystupuje jako člověk, který pomáhá v nouzi, někdy hmotným darem, někdy záchranou před smrtí. Inspiraci, jak přiblížit postavu svatého Mikuláše dětem v rámci metod a technik dramatické výchovy, naleznete v tomto článku.
Navození tématu
Připravíme si pro děti Mikulášskou čepici vystřiženou z čtvrtky velkého formátu či z kartonu. Poslouží nám jako „myšlenková mapa“. Kříž, který nakreslíme doprostřed rozdělí čepici na čtyři oddíly, kam následně budeme psát. Sedneme si okolo Mikulášské čepice a zeptáme se dětí, co je napadne, když se řekne Mikuláš? Jejich návrhy zaznamenáme na čepici do prvního oddílu.
Čtení příběhu
Nyní přečteme dětem začátek příběhu: Před mnoha lety ve městě jménem Patara v římské provincii na území Malé Asie žila jedna bohatá rodina. Jednoho dne se jim narodil syn Mikuláš. I když jeho rodiče byli opravdu bohatí a mohli Mikulášovi dopřát téměř vše, vychovávali ho ve víře a ke skromnosti. Vedli ho k úctě k druhým lidem. Když jeho rodiče zemřeli, zdědil Mikuláš veškerý majetek. Dlouho přemýšlel, jak s tak velkým bohatstvím naloží.
Ulička (metoda DV)
Nyní vyzveme děti, aby vytvořily tzv. Uličku. Děti vytvoří dvě řady, stojí naproti sobě. Vychovatel/ka, jako Mikuláš (učitel v roli) bude procházet touto uličkou. Děti mají za úkol radit Mikulášovi, co má udělat s penězi. Po vytvoření uličky, nechte dětem chvilku času na promyšlenou, uličkou procházejte pomalu. Vždy se můžete zastavit u každého z nich a pohledem požádat o radu. (Pozn. Uličku nedělejte příliš širokou, aby děti mohly případně šeptat a vy jste je slyšeli.) Po ukončení činnosti Mikuláš – vychovatel/ka zapíše rady na čepici do druhého oddílu (nemusíte zapisovat vše, klidně se domluvte s dětmi, které rady vyberete).
Čtení příběhu
Mikuláš se nakonec rozhodl, že bude pomáhat lidem, kteří to nejvíce potřebují, kteří se ocitli v nějaké nouzi. Jednoho dne se k němu donesla zpráva o chudé rodině, která nemá na věno pro své tři dcery. (Věno je majetek, který si dívka přinášela do manželství.) Tenkrát se totiž dívky bez věna těžko vdávaly. Mikuláš se rozhodl, že dívkám pomůže a tajně jim hodil do okna jejich světničky měšce se zlatem. A tak se dívky mohly vdát.
Dále se o Mikulášovi vypráví, že při plavbě na lodi, zachránil námořníka, který za velké bouřky spadl do moře. Také prý jednou zachránil tři vojáky, které neprávem odsoudil k smrti guvernér města Myra. Mikuláš se od sousedů dozvěděl, že jsou vojáci skutečně nevinní. Guvernéra zastavil včas, dříve než stihl ubohé vojáky potrestat. O Mikulášovi se také píše, že byl pokorný, rozdával poučení, navštěvoval a těšil nemocné, vězně i zajatce. Sytil hladové a byl ochráncem dětí, zvlášť sirotků, vdov i všech lidí nevinně pronásledovaných. A jaké by o něm mohly vzniknout další legendy?
Skupinová práce – scénky
Nyní děti rozdělíme do skupin (doporučuji 5 – 6 členných). Mají za úkol vymyslet vlastní legendu o svatém Mikuláši a následně zahrát krátkou scénku. Děti můžeme nasměrovat, aby scénka byla dlouhá například jako jedna reklama. Na zpracování příběhu jim necháme minimálně 15 minut (čas můžete dle situace zkrátit či prodloužit). Děti mohou pojmout hraní scénky různě. Mohou se zúčastnit všichni aktéři a částečně improvizovat. Snazší provedení je pak formou vypravěče, který bude scénku uvádět (předčítat), ostatní ji budou hrát. Při přípravě scének může vychovatel/ka chodit mezi skupinkami a případně poradit.
Do třetího oddílu Mikulášské čepice zapíšete název scének, které si děti samy pojmenují.
Reflexe
Necháme děti se slovně vyjádřit ke scénkám a celému příběhu. Své poznatky mohou samy zapsat do posledního oddílu čepice. Čepici pak můžete ještě dotvořit, vybarvit, někde si jí vystavit.
Bohuslava Zemanová
