V minulém díle našeho seriálu jsme zahájili blok tematických okruhů rozličných náročných situací ve výchově, se kterými se můžeme ve školní družině setkat. Prvním tématem z tohoto bloku byla péče o děti se zdravotním postižením, které představovalo obtíž, se kterou se bude dítě pravděpodobně potýkat po celý život. Dalším tématem bude naopak práce se žákem se sociálním znevýhodněním, což je skutečnost, která se může s určitou pravděpodobností v průběhu života dítěte měnit a dítě na něm později jako dospělý může pracovat.
Sociální vyloučené dítě a jeho potřeby
Pojem sociální znevýhodnění vymezuje skupinu žáků, kteří nejsou zdravotně postižení ani netrpí žádným dlouhodobým onemocněním, ale i přesto potenciálně či skutečně selhávají ve vzdělávacím procesu. Příčina takovéhoto selhávání dlí mimo vzdělávací instituci, v přirozeném sociálním zázemí dítěte, nebo pramení z jiných životních okolností v jeho životě.
Sociálně znevýhodněný žák/žákyně:
• Není dlouhodobě dostatečně podporován ve vzdělávání či přípravě na vzdělávání (například z důvodů nedostatečného materiálního zázemí, nevyhovujících bytových podmínek, časové náročnosti dopravy do školy, nezájmu ze strany zákonných zástupců, konfliktů v rodině).
Důsledek: nepřipravuje se dostatečně na vzdělávací proces, protože nemá pomůcky, prostor a klid.
• Má takové rodiče/zákonné zástupce, kteří se školou dlouhodobě nespolupracují.
Důsledek: nechodí pravidelně do školy, má vysoké absence a kvůli tomu nezvládá učivo.
• Je znevýhodněn při svém vzdělávání z důvodu příslušnosti k etnické nebo národnostní skupině či specifickému sociálnímu prostředí, zejména je-li znevýhodnění spojeno s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka či kultury ve srovnání s ostatními žáky.
Důsledek: nerozumí kulturní a jazykové tradici předávané v České republice a tak nedochází na některé předměty, nebo je v nich výrazně omezen.
Zásady přístupu k dítěti, které je sociálně vyloučené
• Zacházíme se všemi žáky stejně, nezdůrazňujeme tedy (jakékoliv) rozdíly, které by mohly děti vydělovat z kolektivu.
• Povzbuzujeme kolektivního ducha tak, aby byl kladen důraz na pospolitost a přátelství bez ohledu na rozdíly.
• Zohledňujeme přednosti každého dítěte a pracujeme s ním na pozitivní motivaci.
• Uvažujeme nad výchovnou situací tak, že může být jednou z mála, která může znevýhodněnému dítěti poskytnout pozitivní vzor chování.
• Motivujeme dítě k samostatnosti a eliminaci naučené bezmocnosti (životní přístup, podle kterého svůj život nemám pod kontrolou a nemohu jej změnit).
• Volíme takové přístupy, které mohou případné rozdíly mezi dětmi zásadně minimalizovat (při herních aktivitách můžeme zvolit např. pantomimu či jiné neverbální techniky).
Jak již bylo řečeno v úvodu, sociální znevýhodnění představuje výraznou bariéru ve vzdělávání, současně však neznamená zcela definitivní skutečnost, se kterou dítě později ve svém životě nemůže pracovat, resp. ji vlastními silami zcela změnit. I přesto, že kulturní a sociální kapitál předávaný rodinou představuje významnou a nesmazatelnou stopu v životě člověka, můžeme být jako vychovatelé stejně tak nesmazatelným náhradním vzorem, který může poskytnout korektivní zkušenost.
V následujícím díle si povíme něco více o práci a komunikaci s dětmi s duševním onemocněním.
Mgr. et Mgr. Dagmar Halo
