Tkalcovské řemeslo, jehož historie sahá hluboko do staletí před naším letopočtem a i v dobách ne zase tak minulých stále patřilo k tradičním způsobům obživy na našem venkově a později pomohlo i velkému rozvoji textilního průmyslu ve městech, stojí za to s dětmi ve školní družině vyzkoušet.
Aby děti pochopily posloupnost prací, které samotnému tkaní předchází, musíme začít pěkně od začátku.
Zpracování rostlinných vláken
Seznamovací aktivity byly spíše informativního charakteru, protože naše škola zatím nedisponuje zahradou vybavenou záhony na pěstování třeba i přadných rostlin, jako je len, kopřiva či konopí, ze kterých se získává vlákno na výrobu příze, která je základní surovinou pro samotné tkaní.
Některé z nich jsem v létě vypěstovala na své zahradě. Proto se tento projekt vyplatí plánovat dlouho dopředu, abyste měli čas zajistit si dostatečné množství rostlin „na pokusy“. Len můžete koupit i na farmářském trhu jako dekorační kytici a kopřiva roste všude kolem.
Ve družině jsme si vyzkoušeli nalámat stonky a na hřebenech vyčesat vlákna, ze kterých se pak na kolovratu upřede příze – připomeňte si a přečtěte pohádku o Zlaté přadleně nebo se podívejte na pohádkový film Sedmero krkavců. Můžete pátrat, jakou důležitou roli v historii textilního řemesla sehrál Bourec morušový, kolik vody spotřebuje bavlník, jestli je ramie podobná naší kopřivě a mnoho dalšího. Správné odpovědi hledejte pod hesly: přadné rostliny, textilní rostliny, zpracování lnu, a tak podobně.
Vyčesávat vlákna zkuste na hřebenech na psí srst nebo natlučte jemné hřebíčky bez hlaviček do dřevěné destičky, čím hustěji se vám to podaří, tím jemněji vyčešete vlákna od pazdeří, což jsou zbytky stonku. Pozor na prsty!
Tkadlec, který pracuje se lněnými nebo konopnými přízemi, se jmenuje pláteník a látka, kterou utká, se označuje jako plátno.
Zpracování živočišných vláken
Mezi tradiční způsob získávání příze nejen na tkaní patří u nás na Valašsku také chov ovcí a zpracování vlny. Tkadlec, který zpracovává vlnu, je soukeník a látka, kterou utká, je vlněné sukno.
Vlnu z oveček jsme nejdříve šetrně vyprali (nebo si od chovatele ovcí vyproste už čisté rouno). Pak jsme vlnu společně „cupovali“, což znamená, že jsme ji jakoby trhali a čechrali a rozdělovali na vlákna. Tím jsme odstranili drobné nečistoty rostlinného původu, které po vyprání ve vlně zůstaly, a vlna se před česáním pěkně rozvolnila.
Vyzkoušejte vzít pár vláken do špetky mezi prsty a zakruťte, jako byste solili – vznikne vám kousek nitky…skoro zázrak! Stejně jako naši předkové před 20 000 lety jste právě objevili, jak vlákna spojit.
Na bubnové česačce si děti vyzkoušely, jak se vlna spojí do česance, ze kterého přadlena na kolovratu upřede vlněnou nit. Je to dost finančně nákladná pomůcka, uvádím tuto možnost pro případ, že někdo z vás tuto česačku vlastní, nebo si ji může v některém z ekocenter nebo středisek enviromentální výchovy zapůjčit.
Připomeňte si další zvířata, která mají dostatečně dlouhou srst na zpracování v textilním průmyslu, a jsou proto hospodářsky významná – například velbloud, lama, kašmírská koza, nebo i domácí mazlíček angorský králík. Pokud máte mikroskopy, zkoumejte jednotlivá vlákna, nebo vyhledejte informaci, proč ovčí vlákna nepropustí vodu.
Jak z rostlinného nebo živočišného vlákna získat přízi
Zkuste si ustřihnout kousek látky z pytloviny, která je z juty, což je lýkové vlákno z rostlin druhu jutovníku.
Přízi vypárejte, jako byste třepili okraje ubrousku, jednotlivé nitky rozeberte na vlákna. Je to vlastně opačný postup, jako bychom si pustili vyprávění o zpracování vláken pozpátku – tkanina, příze, vlákno – vlákno, příze, tkanina.
Vlákno se pomocí vřetánka nebo kolovratu spřádalo do příze, smotávalo se do přaden a ta se následně spojovala – seskávala do silnějších svazků příze, protože upředená jednonitka není tak pevná, jak ke tkaní tkalci potřebovali.
Na internetu najdete spoustu slovních i video návodů, ale pokud sami nejste zruční v předení, doporučuji pozvat si na odpoledne opravdovou přadlenu nebo přadláka, který dětem vše odborně vysvětlí a ukáže. Sledovat je při předení je pro děti i dospělé opravdový zážitek a nemůžete se od magického točení kola a práce zručných rukou odtrhnout.
Řemeslníky hledejte ve svém okolí, mnohdy budete překvapeni, co všechno maminky umí…nebo vám poradí v nejbližším muzeu, nebo zajděte na řemeslný jarmark, kontakt na někoho šikovného není těžké získat.
Samotné vyzkoušení předení už sice ve většině případů tak jednoduché není, je těžké koordinovat ruce a nohy v sehraném tempu tak, aby se vám nitka netrhala a kolovrat dělal to, k čemu je určen. Můžete vyzkoušet i předení na vřetánku, což je zdánlivě jednodušší s minimem nákladů na pomůcky.
Předení na kolovratu je může proběhnout s lněnými nebo konopnými vlákny, pokud si dokážete sehnat instalatérskou „koudel“. Jsou to vlastně odpadová vlákna ze lnu nebo konopí a pro jejich vlastnosti se používají na utěsnění spojů čerpadel, vodovodních potrubí a podobně. Upředená nit nebude tak silná a pevná, jako z kvalitních dlouhých vláken používaných v textilní výrobě, ale na ukázku to postačí.
Příště se budeme věnovat souvisejícím činnostem a výtvarným námětům s využitím v tomto článku zmíněných materiálů.
Petra Pilná
Vychovatelka ŠD
