Hudební aktivity v družině by měly hravou formou rozvíjet nejen rytmus ale i celkovou hudebnost dětí. Ač by se mohlo zdát, že jsou mnohé aktivity pro činnost v družině nedostupné, není tomu tak i kdybyste nedisponovali žádnými hudebními pomůckami.
Mezi základní hudební činnosti patří zpěv, pohyb, hra na nástroj a poslech. Postupně proberme stručně jednotlivé aktivity, které lze ve družině uskutečnit a jakým způsobem je oživit. Výsledným efektem tohoto článku by mělo být porozumění skutečnosti, že se jednotlivé činnosti vzájemně prolínají a navazují na sebe. Vrcholem naší práce by se měla stát schopnost vytvořit integrativní celek, tj. propojení nejen hudebních, ale i mimohudebních aktivit.
Vokální aktivity
K nejbezprostřednějším činnostem patří zpěv. Vokální aktivity souvisejí úzce s hlasovou výchovou, držením těla, ale i s relaxací, která je potřebná k tomu, aby nejmenší svaly v těle – hlasivky – byly uvolněné a nedošlo k jejich poranění. V první řadě dbáme na to, aby děti (nejen) při zpěvu nezdvihaly hlavu, tj. nenapínaly krční svaly tím, že se dívají směrem vzhůru. Pro zpěv je opravdu zásadní „hlídat“ aby děti zpívaly a nekřičely. K uvolnění hlasivek, ale i těla, patří rozličné protřepání končetin, automasáž např. molitanovými míčky. Děti se mohou masírovat i vzájemně, když stojí v kruhu. K takovéto masáži můžeme využít motivačního příběhu, kterým vychovatel navozuje jednotlivé typy masážních úkonů.
Příklad
Motivační příběh masáže -jak z hub usmažit smaženici
Masážní pohyby odpovídající textu, každé dítě improvizuje dle své představy na záda svého kamaráda.
Jsme na mýtině, pohladíme trávu, kde rostou houby,
houby sesbíráme a přineseme domů,
na prkénku nakrájíme cibulku,
do kastrůlku dáme rozpustit máslo,
přidáme cibulku,
osolíme,
mírně mícháme.
Nakrájíme houby,
přidáme je k cibulce,
rozklepneme vajíčka – jedno, dvě, tři…
vše zamícháme a počkáme, až ztuhne.
Cvičení na práci s dechem a uvolnění
Pokud se chceme zaměřit na správné volné dýchání, k zábavnějším formám patří práce s bublifukem. Když z bublifuku vyfoukneme bubliny, vybereme si tu „nejhezčí bublinu“ a současně s tím jak bublina klesá dolů, vyluzujeme klesající zvuky podobné doznívající siréně (tzv. glissando). Obdobou může být kopírování bubliny pohybem.
Foukání do bublifuku můžeme propojit i s poslechem relaxační hudby. Děti vsedě poslouchají hudbu (lze využít klasickou hudbu – např. Mozart) a dle svého tempa vyfukují bubliny (pozor, aby nebyla ukázka příliš dlouhá).
Při zpěvu hlídáme správný dech tak, že děti sledujeme, zda nezdvihají ramena. Pokud se tak děje, děti využívají pouze svrchní dech. K správnému nádechu postačí, když dítěti řekneme, aby ramena nezdvihalo.
Zpěv
Vlastní vokální aktivity souvisejí se správným výběrem písňového materiálu. Písnička musí vždy vycházet z pěveckých možností a schopností dětí. Než zjistíme, jak naši svěřenci zpívají, volíme písničky s menším hlasovým rozsahem (zjistíme dle not, např. písně od c1 do a1). Dále volíme písně kratší a takové, kde se opakuje melodie. Při zpěvu dbáme na to, aby děti opravdu zpívaly a melodii neodříkávaly – neskandovaly. Pokud slyšíme, že děti melodii neudrží, měli bychom se vrátit k triviálnějším formám – tj. např. k melodizaci textů. I toto lze udělat zábavnou formou – můžeme vymýšlet třídní slogan, reklamu do televize apod., který následně zhudebníme. Využijeme jednoduchý tónový prostor např. 2. tóny: g-e, nebo 3. tóny: g–a–g–e (odpovídá známé melodii Zlatá brána) apod. Tuto elementární kompozici lze současně hrát na zvonkohru či mačkací zvonky. Následující píseň můžeme propojit s hrou na tělo, mazurkovým tancem či hrou na improvizovaný nástroj.
Pokračování příště
PhDr. Mgr. Marie Lišková
