Nemusí být pravidlem, že po nácviku tkaní na kartonu nebo na brčku přistupujeme ke tkaní na kolíkovém stávku, ale vzhledem k pochopení principu, je dobré postupovat takto. Navíc děti ocení, že tkaní na stávku je úplně jednoduché – ano, protože už mají nacvičeno dozadu, dopředu, dozadu, dopředu a obrat na konci. Nebo před, za, před, za…obrátit.
Příprava:
Nejdůležitější činností před samotným tkaním je příprava útku, tedy materiálu, se kterým tkáme. Nebude to jedno odpoledne, ale spíš až několik dnů, kdy budete stříhat a motat, v případě punčoch a legín ještě navíc „uzlovat“ proužky do nekonečného klubíčka. Zkuste oslovit starší spolužáky, třeba vám v pracovních činnostech nebo ve volné hodině rádi se stříháním pomohou.
Kdo má prázdný kabinet, tomu poradím, aby dlouho před zahájením projektu textilních řemesel oslovil rodiče a prarodiče, aby při třídění vyřazeného oblečení odkládali zvlášť punčochy, legíny, povlečení, trika, ubrusy, záclony a podobně. Důrazně dbejte na to, aby vám je do družiny předali čisté a voňavé.
Rozhodně připravte děti na to, že zrovna jejich povlak bude budoucím koberečkem, neboť celou textilii rozstříháte na co nejdelší cca 2 – 3 cm široké pruhy. Dětem předstříhejte rovné kusy, aby se pohodlně vlezly na plochu stolu. Děti je budou následně stříhat na proužky. Odstraňte zipy, švy, záhyby, zkrátka použijte jen rovné díly. Důrazně dbejte na bezpečnost! Stříhání je opravdu dřina, snažíme se o rovné proužky, které můžete rozdělovat podle barev, nebo nastříhejte jednu velkou hromadu a nechejte pak děti vytvořit si svou barevnou hromádku. Dejte dětem možnost užít si hru s materiálem.
Jestli máte dostatečnou zásobu punčoch nebo legín, nebo si na internetu vyhledáte výrobce, který vám rád poskytne kazové kusy, nastříhejte nohavice napříč – to znamená, že budete mít nastříhané kroužky, které natažením zvětší svůj průměr a vy je jednoduchým uzlem nebo spíš smyčkou spojíte do nekonečného klubíčka – viz bod 7. v pracovním postupu.
My jsme vyzkoušeli oba druhy materiálu, proužky látek, proužky z oblečení i klubko z punčoch.
Máte hromady klubíček nebo proužků?
Můžeme konečně tkát!
Cíle:
Ověření znalostí z předchozích tkacích projektů, dodržování pracovního postupu, důrazně dbáme na bezpečnost při práci a ohleduplnost k ostatním, procvičování jemné i hrubé motoriky, koordinace smyslů, soustředění a trpělivost, tvořivost, pečlivost, vědomé použití nepotřebných materiálů – dát věcem druhý život, radost z výsledku. Měření osnovních provázků, navlékání, stříhání, skládání, motání, tkaní.
Výstupy:
Chovám se při práci bezpečně a odpovědně, neplýtvám materiálem, umím si poradit, opravit práci, vrátit se o krok zpět. Pomáhám ostatním, jsem ohleduplný. Dokončím započatou práci a umím popsat pracovní postup a jednotlivé fáze výroby. Prezentuji svůj hotový výrobek, mám radost s dárku pro své blízké.
Pomůcky:
Kolíkový stávek se šířkou nejméně 40cm – tj, asi 20 – 21 kolíků,
jutový motouz síla 1,25mm, nebo jiný přiměřeně pevný provázek, nůžky, nastříhané proužky látek nebo triček a podobně, nebo vyrobené „nekonečné“ klubko z nastříhaných punčoch nebo legín.
Pracovní postup:
Při tkaní dbejte na přísné dodržování bezpečnosti a nedovolte dětem, aby kolem stávků běhaly nebo se neopatrně pohybovaly.
Stačí jedno kamarádské postrčení a může dojít ke zranění. Po ukončení práce máme ve zvyku celou lavici překrýt například plátěným ubrusem, aby nemohlo dojít k poškození výrobků nebo úrazu.
Kolíkový stávek je jednoduché zařízení připomínající dřevěné hrábě. Dřevěná základna, do níž jsou navrtány v pravidelných vzdálenostech otvory, do kterých se zastrčí dřevěný kolík. Kolík má na jednom konci provrtaný otvor. Tímto otvorem se protáhne pevný tenký provázek nebo příze, která tvoří osnovní nit. Podle počtu kolíků určujeme šířku tkaniny, podle délky osnovního provázku počítáme délku hotového výrobku plus mínus 10 cm z každého konce na třásně a raději pár cm navíc – záleží na utahování a síle útku.
Máme připraveny kolíky, do kterých jsme navlékli stejně dlouhé osnovní nitě – jutový provázek. Pokud chceme mít kobereček dlouhý 50cm, naměříme provázek nejméně 130cm dlouhý, protože ho máme dvojitě plus počítáme třásně. Kolíky zastrčíme do otvorů pravidelně vedle sebe. Šířku výrobku určuje počet kolíků vedle sebe, doporučuji sudý počet.
První řada: na kraj barevného proužku látky prostřihneme dírku, proužek = útek. Navlečeme na první kolík, pak pokračujeme známým postupem proplétání dopředu, dozadu, nebo před a za až k poslednímu kolíku, přirozeně otočíme a pokračujeme zpět opačným pořadím než první řada – tam, kde je dozadu, dáváme dopředu. Když útek dojde, prostřihneme dírku na jeho konci a navlečeme na kolík, který je nejblíže a na ten samý pak navlečeme další proužek a tkáme dál a dál.
Až natkáme útek cca 5cm od vršku kolíků, opatrně vytáhneme krajní kolík směrem nahoru ven z podložky a celý útek stáhneme dolů na osnovní nitě, kolík vrátíme na své místo, zkontrolujeme, jestli máme osnovní nitě správně volně tam, kde mají být, nesmíme je přehodit nikam jinam – nesmíme přehodit pořadí kolíků. Postupujeme opatrně a zlehka, nenásilně. Kolíky máme prázdné zpět na svých místech. Pozor při vytahování, aby nám kolík neobratností nezranil oči, nad kolíky se nenahýbáme.
Tkaninu opatrně posuneme směrem dolů k třásňovým uzlům, nemusíme až úplně na konec, stačí tak, aby se nám dobře pracovalo – tedy pod kolíky. Útkem pokračujeme v práci tam, kde jsme přestali. Zkontrolujeme, jestli máme správně dozadu, dopředu. Popřípadě vypáráme, každá chyba bude v tkanině vidět a nebudou nám vycházet pěkné řady.
Útek v žádném případě nestahujte, nesnažte se napínat proužek látky a pracujte spíše volně, pomáhejte si prsty a vytvářejte „bublinky nebo vlnky“. Tkanina tak bude pravidelná a s rovnými kraji. Nechte dětem volnou ruku při výběru barev, vzorovaný kousek vypadá v tkanině úplně jinak a hra s barvami by měla být součástí radosti z práce a tkaní. Uvidíte, že jeden kobereček nestačí a děti budou chtít tkát další a další, protože barevných variant je neomezené množství.
Jak vyrobit nekonečné klubíčko: nohavice punčoch nebo legín nastříháme napříč na „náramky“ či „kroužky“. Natáhneme, aby se materiál odpružil, spojíme k sobě liščí smyčkou – v chytrých zálesáckých příručkách najdete způsob vázání tohoto uzlu i pod názvem jednoduchý prusík. Naše babičky si takto vyráběly šňůry na háčkování papuček nebo koberečků.
Práce je u konce, když máme osnovní nitě „napěchované“ tkaninou a zbývá nám cca 10cm osnovních nití. Čím více bude tkanina utlačená a útek stlačený směrem dolů od kolíků, tím bude výsledný výrobek kvalitnější, pevnější. Osnovní nitě opatrně, těsně u dvou prvních kolíků odstřihneme a zauzlujeme k sobě do třásně. Pozor, nesmí žádná osnovní nit „utéct“, nesnažte se odstřihnout všechno najednou, práci zničíte.
Tkaninu urovnejte na rovné ploše, opatrně zastřihněte vyčnívající nadstavené kousky proužků. Pokud se vám třásně zdají být nevzhledné, opatrně převažte, zastříhněte na stejnou délku z obou stran a výrobek je hotový.
Z rovných koberečků můžete dotvořit jednoduchým sešitím polštářky, spacáky pro plyšáky nebo tašky, na které už máme utkány popruhy nebo ucha z projektu tkaní na slámkách.
Reflexe:
Důsledně a nekompromisně dodržujte bezpečnost při práci!
Jako u ostatních projektů doporučuji nejdřív všechno si vyzkoušet, nebudete pak zklamaní, že něco nejde nebo nevíte, jak na to. Z vlastní zkušenosti vím, že s prvním utkaným koberečkem se strhne tkací mánie a nebudete vědět, co dřív. Naše děti si na velký výkres vytvořily pořadník míst na tkaní, který až úzkostlivě dodržovaly. Nejhorší možná varianta byla, když někdo z dětí onemocněl a muselo se na jeho místo čekat… My máme totiž na tkaní vyčleněnou celou jednu vyřazenou lavici, na kterou máme přivrtáno celkem 6 kolíkových stávků, to znamená, že najednou může tkát 6 dětí. I ti největší odpírači pracovních činností se zapojili a dokonce měli přesně spočítáno, kolik koberečků potřebují utkat, aby měli na léto do pergoly pro všechny členy rodiny vlastnoručně utkaný podsedák. Mějte v zásobě činnosti pro děti, které netkají – třeba budou kamarádům podávat proužky, stříhat dírky na konci proužků, připravovat nekonečná klubíčka, chystat další materiál nebo stříhat provázky na osnovy. Nebo prostě jen pozorovat práci tkalců.
Přeji vám stejnou radost z tkaní, jakou máme při těchto projektech v naší školní družině.
Osnovám a útkům zdar!
Petra Pilná
vychovatelka
