Pakliže se na školu nahlásí inspekce, nastává vážně velká panika.
Inspekcí může být několik druhů:
• hloubková,
• částečná,
• – a ta nejpikantnější – „na udání“.
Vážení čtenáři,
dnes se spolu podíváme na inspekci ve školní družině a představíme si vizi ideálního inspektora. Příjemné čtení.
Inspekce
Pojďme se zabývat inspekcí hloubkovou. Po úvodní panice následuje hromadné vzpomínání na inspekce minulé – kde byl problém, co se nevychytalo, co letos rozhodně napravíme. Prakticky ihned po ohlášení začínáme s přípravou:
• Objednat se ke kadeřnici.
• Co si vezmu na sebe?
• Upravit nástěnky (hlavně nástěnky!).
• A mít papíry v naprostém pořádku!
Je také velmi důležité nepodcenit přípravu dětí ve třídě. Kolegyně, učící ve třídě vesměs bystrých dětí, jednou tuto „přípravu“ podcenila. Šikovný, obvykle hodný chlapec, který prakticky celý rok nezazlobil, jí dělal zrovna v přítomnosti inspektorky taková alotria, že nevěřila. V momentě, kdy byla chvíli zády k sedící inspektorce, procedila mezi zuby směrem k chlapci: „To si potom vyřídíme!“ Trochu to pomohlo.
Při přípravě třídy je nutno používat krátké, stručné pokyny:
- Budete vzorní a budete umět!
- Všichni se budete hlásit!
- Budete se usmívat a budete šťastní!
- Pokud toto dodržíte, odměna vás nemine.
- Chraň vás pánbíček, jestli ne!
Školní družinu zpravidla dostane na starosti nějaký chudák, kterému ji přifaří k jeho kované oblasti. Nás naposledy obdržela vzhledem vyhlížející soudružka, primárně inspektující oblast matematiky, která nasadila všechápající výraz a v „dobrém“ nás upozornila, aby v žádném dokumentu či třídní knize nebyla ani jedna nevyškrtnutá kolonka. A tak jsme poslušně seděly a vyškrtávaly a vyškrtávaly…
Poté se inspektorka jala se mnou řešit náš nejvyšší dokument, a to Vnitřní řád školní družiny. Celé to probíhalo takto: Seděly jsme v místnosti, tč. vymezené pouze pro inspekci, a soudružka procházela Vnitřní řád slovo od slova. Nařizovala, co ponechat, co pozměnit, co přepsat, co zcela vyjmout. Na názor tu nebyl prostor.
Ostatní přítomní inspektoři, všichní v drahých oblecích, měli též všeobjímající obličeje.
Na inspekci – obzvlášť ve školní družině – se nelze připravit. Samozřejmě že si s kolegyněmi z jiných škol sdílíme své dojmy, postřehy a zkušenosti. Avšak dle mého soukromého průzkumu se žádná inspekční výtka na jedné škole neshodovala s druhou na škole jiné. Někde mají ve Vnitřním řádu uvedené „děti“, jinde „žáky“ či „klienty“, a někde „účastníky výchovně-vzdělávacího procesu“. Vše, pochopitelně, konzultováno a schváleno školním inspektorem.
Ráda bych, aby k nám na inspekci někdy dorazil odborník, který se zabývá pouze školní družinou a není zpruzený, že k jeho oblíbenému dějepisu mu ještě přifařili „ňákou“ družinu! Představuji si ho asi takto:
- Je to člověk, který má několikaletou praxi právě v družině.
- Této práci rozumí a má ji rád.
- Je nadšený, když mu děti na ranní předvedou, jak se hraje pohybová aktivita „Průjem“.
- Zároveň má i lehce právnické vzdělání, neboť situací, které vyžadují přesně takového odborníka, je v družině vážně dost.
- Oslovuje nás zdvořile: „Paní vychovatelko“, namísto „Paní družinářko“.
- Je to fešák v bílé košili (na které se mu pochopitelně rvou knoflíčky).
- Má nadhled a smysl pro humor.
- Krásně voní.
Jen jednou jedinkrát jsem zažila, že by předem ohlášená inspekce nedorazila, a to proto, že pár dní před ní k nám na školu dorazila infekce žloutenky typu A.
A tak jsme překvapivě zjistili, že inspektoři jsou také jenom lidi.
Hana Pollaková
