Kamarádství třech nedělá dobrotu. A je úplně jedno, zda se jedná o trojici děvčátek, chlapců či smíšenou.
Vážení čtenáři,
dnes spolu nahlédneme do dětského kamarádství a do situací, kdy do něj musí chtě nechtě zasáhnout pedagog. Zasmějte se s námi.
Trojúhelník
S železnou pravidelností dojde takové kamarádství třech do bodu, kdy se dva postaví proti třetímu nebo se jeden, druhý či třetí cítí v trojúhelníku odstrčený, apod.
Někdy stačí s dětmi promluvit, jindy je potřeba pomoci radou, aby se pokusily kamarádit i s jinými dětmi. Čím dříve pochopí, že drobné tahanice jsou v jejich týmu normální a pravděpodobně (vydrží-li jejich přátelství) je budou provázet po celou dobu povinné školní docházky, tím lépe pro ně.
Franta, Lojzík a Cassino jsou přesným prototypem školního trojúhelníku. Jsou dny, kdy nemohou být spolu. Ale ještě častěji jsou dny, kdy nemohou být bez sebe.
Optikou mnoha příznaků lze jejich vztah přirovnat ke tříčlennému manželství:
- Stačí maličkost a kravál je na světě.
- Nacházejí-li se v době pohody, je radost na ně pohledět.
- Drobná potyčka může velmi rychle přejít v krvelačný souboj.
- Období vrcholné lásky a nenávisti se střídá v pravidelné periodě.
- Nelze-li jinak a nařídíme jim „rozvod“, neuvěřitelně po sobě touží.
Jednoho dne nebylo zbytí, a tak jsme se potkali ve škole v tomto složení:
Frantík s maminkou, Lojzík s maminkou, Cassino s maminkou, tatínkem, prarodiči, strejdou a dvěma bratranci. Cílem schůzky, u které ještě byla třídní učitelka Janička, bylo stanovit pravidla, která by chlapcům měla pomoci překonávat drobné krize.
Třikrát za sebou – vždy po měsíci – jsme se opět ve stejném složení sešli, vyhodnotili situaci a řekli si, co dál. Chlapci na sobě zapracovali a my s třídní učitelkou naznaly, že další setkávání jsou zbytečná, že chlapci jsou schopni drobné rozepře mezi sebou snadno vyřešit.
Náhle, zčistajasna jsme se ocitly na jednom z vrcholů naší pedagogické praxe. Slovo si vzal sedmiletý Cassino a pravil: „Hej, more! Já s ukončením těchto schůzek zásadně nesouhlasím. Mě totiž ohromně baví!“
Hana Pollaková
