Na konci školního roku jsme mezi rodiče poslali krátký online průzkum.
Chtěli jsme zjistit, o jaké kroužky by byl zájem — a schválně jsme nabídli víc možností, než dokážeme reálně zajistit. Říkali jsme si: aspoň zjistíme směr a začneme hledat lektory.
Když se ale výsledky sešly, chvíli jsem na ně koukala s otevřenou pusou. Jsme malá venkovská malotřídka, a přesto se objevily odpovědi, kde děti měly zakřížkovaných sedm z deseti kroužků. Sedm! Napadla mě jediná otázka — zůstane mi vůbec někdo v družině?
Družina je místo, kde dítě může vydechnout.
Podle vyhlášky č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, má školní družina jasně stanovené poslání. Není jen koutkem, kde děti čekají, až je odvedeme domů. Je prostorem, kde si mohou odpočinout, hrát si, rozvíjet své zájmy a být spolu. Má podporovat odpočinek, tvořivost, spolupráci a zároveň doplňovat výchovu školy.
Ale realita často vypadá jinak. Místo klidného prostoru pro odpočinek se družina proměňuje v logistické centrum — vychovatelky sledují, kdo kam odchází, kdo přijde pozdě, kdo nestíhá, kdo nechce. Často řešíme spíš přesuny a harmonogramy než abychom svůj čas věnovali aktivně dětem.
Kolik kroužků dítě opravdu potřebuje?
Kroužky jsou krásná věc. Dávají dětem šanci objevovat nové zájmy, učit se dovednostem, které se ve škole nenaučí a potkávat nové kamarády. Mnozí rodiče je vnímají jako investici do budoucnosti svého dítěte.
Ale zároveň si musíme položit otázku: Kolik kroužků je opravdu potřeba? A musí je dítě vůbec mít?
Některé děti mají nabitý odpolední program každý den, jiné jen den či dva v týdnu. Čím více aktivit, tím méně času zůstává na volný prostor — na odpočinek, hru, nicnedělání – které je pro jejich rozvoj stejně důležité.
Je to trend dnešní doby — měřítko budoucího úspěchu? Čím více kroužků, tím větší šance uspět v dospělosti? Nebo je to spíš přetěžování dětí, strach z toho, že se budou nudit — a tím pádem lumpačit a neefektivně využívat volný čas?
Podle mě je nuda zdravá. Nuda není ztracený čas — je to prostor, kde se rodí kreativita, vlastní iniciativa a schopnost najít radost i bez plánovaného programu.
Místo, kde dítě může vydechnout.
Představme si dítě, které dopoledne sedí ve škole čtyři až pět hodin, někdy i šest. Během výuky se musí soustředit — i když učitel využívá různé metody, stále je od něj vyžadována velká míra pozornosti. Dítě nasává nové informace jako houba. Nejde přitom jen o učení, ale i o hry, pobyt venku a rozhovory, které den obohacují.
A pak přijde do družiny. Uf. Spadne z něj všechno.
A tak to bývá. Některé děti si sednou ke stavebnici, jiné kreslí, další se položí na gauč. Některé by po obědě nejraději chvilku odpočívaly.
Ale ne… milé děti… ty a ty jdete na klavír, vy tři odcházíte na programování, další se rychle oblékají, protože je čekají tanečky…
A já vidím, jak některé odcházejí s nechutí, apatií nebo únavou. Někdo se až rozpláče, protože opravdu nechce jít. A já si říkám: Co s tím? Můžu jako vychovatelka zasáhnout?
Vychovatelka má důležitou roli nejen při práci s dětmi, ale také v komunikaci s rodiči. Jejím úkolem je podílet se na hledání rovnováhy mezi školními povinnostmi, kroužky a volným časem dítěte. Tato komunikace by měla být vždy citlivá, empatická a bez nátlaku — jde o společné hledání toho nejlepšího pro dítě.
Je proto důležité sledovat chování dětí po vyučování. Únava, apatie, protesty nebo naopak přílišná nervozita mohou být signálem, že dítě potřebuje jiný rytmus odpoledne. Všímat si těchto momentů znamená porozumět potřebám dítěte a předcházet zbytečnému stresu.
Při komunikaci s rodiči je vhodné popisovat konkrétní situace místo hodnotících soudů. Místo tvrzení, že „vaše dítě je unavené“, je lepší sdělit konkrétní pozorování: například že po obědě dítě zůstalo sedět stranou, neúčastnilo se plánované činnosti a raději si odpočinulo. Takový popis poskytuje rodičům jasný obraz o tom, co se děje, a vytváří prostor pro otevřený dialog.
Nabízet rodičům hotová řešení není cílem. Lepší je otevřít prostor pro společnou diskuzi, například otázkami: „Jak to vnímáte doma? Máte pocit, že má vaše dítě v poslední době hodně kroužků?“ nebo „Co změnit, aby měl/a dostatek času k odpočinku a zároveň mohl/a rozvíjet své zájmy?“ Takové otázky podporují spolupráci a ukazují, že všem jde především o dobro dítěte.
Odpočinek dětem pomáhá nabrat sílu, zpracovat nové zkušenosti a připravit se na další učení i hry. I takovou informaci lze rodičům předat citlivě, například slovy:
„Všimla jsem si, že po škole je pro vaše dítě občas důležitý klidový čas — pomáhá mu načerpat energii a lépe se soustředit na další aktivity.“
Co si z toho odnést?
Kroužky mají svůj smysl — rozvíjejí děti, otevírají nové cesty a učí je vytrvalosti. Stejně důležitý je ale i čas, kdy děti nemusí dělat nic.
Školní družina by měla být místem, kde se děti mohou zastavit, odpočinout si, hrát a být samy sebou. Vychovatelky v tom mají důležitou roli — vnímat, kdy dítě potřebuje zpomalit, a pomáhat rodičům hledat rovnováhu.
A přesto zůstává otázka: Kolik kroužků je opravdu dost?
Protože rovnováha mezi učením, zájmovými aktivitami a odpočinkem je tím nejcennějším, co můžeme dětem dát.
A pamatujme — každé dítě to má jinak. Neexistuje jednotný metr, který by platil pro všechny. Zbývá jen hledat, naslouchat a být otevření tomu, co je právě pro to konkrétní dítě to pravé.
Lucie Rajdusová
vychovatelka ŠD
